Vládnout či nevládnout? To je oč tu běží!

A máme po volbách. Frustrace na všech stranách. U některých frustrace že neuspěli, u některých že uspěli.

Nejprve ta první skupina. Tvrdí, že musí vyvodit důsledky a to pro ně znamená, že buď přímo říkají, že do vlády nepůjdou, nebo alespoň, že si umí představit, že budou v opozici. Možná původně měli ambice vládnout, ale teď už ne. Chtějí se vézt.

Ta druhá skupina, ať tvrdila co chtěla, nejspíš vládnout nikdy nechtěla. Ti se chtěli vézt rovnou. A teď najednou výsledek jak hrom a tlaky na převzetí zodpovědnosti. Najednou se chce, aby přestali kecat a vzali na sebe díl odpovědnosti. No a to se jim nechce. Chtějí zůstat v opozici.

No a nad tím bych se rád zastavil. Proč "chodíme"  do politiky (nebo bychom alespoň měli). Proč  chodíme k volbám. S jakými cíli si vybíráme, komu dáme svůj jedinečný hlas?

Troufnu si tvrdit, že NIKDO nevybírá komu dát svůj hlas s tím, že ho chce dát opozici a podporovat panáky v parlamentu, kteří budou nakonec naříkat, že ze své pozice málo zmůžou. Všichni dáváme své hlasy s tím, že se nám líbí sliby a programy a chceme aby došly naplnění. Úplného naplnění. Nikoliv částečného. S částečným plněním jsme schopni se smířit v situaci, kdy pochopíme, že to jinak nejde. Ale nedáváme s tím náš hlas. Chceme všechno.

Se stejnou motivací chodíme i dělat politiku. Tedy měli bychom. Jak  může tedy kdokoliv, kdo se do parlamentu dostane a má reálnou možnost alespoň část svých slibů splnit, apriory skončit hned první den po volbách na kategorickém prohlášení. že chce do opozice?

Politik, který se takto chová, by měl být okamžitě diskvalifikován. "Vyměšuje" nám voličům na hlavu.

Reálnou možnost dnes mají díky obecnému nechutenství k vítězi voleb úplně všichni. A díky relativní plichtě od druhého místa dále i všichni prakticky stejnou. Mají možnost pragmaticky (až neurvale) tlačit vítěze k takovým programovým ústupkům, které jejich spolupráci s bývalým soupeřem odůvodní tak, že jim budou jejich voliči vděční.

To, a nic jiného, je totiž princip parlamentní demokracie. Před volbami jsou všichni soupeři až nepřátelé, po volbách vznikají uskupení a tábory "přátel" či "kolegů".

A bez ohledu na to, komu jsem já osobně svůj hlas dal (schválně to neřeknu), budu dost naprdlej, když strana která si získala mou důvěru prokáže, že tyhle principy parlamentní demokracie nechápe, nebo jimi dokonce pohrdá.

V sobotu se zavřely volební místnosti, dnes jsem již četl článek o možnosti předčasných voleb. Vyzývám tady všechny, kdo k tomu mají co říci, ať se ozvou co nejhlasitěji proti takovému pohrdání voličem.