Principem diktatury je možnost kdykoliv kohokoliv kriminalizovat. Hyperkorektnost a hyperbezpečnost právního demokratického státu hrozí tímtéž. Ve jménu ochrany menšin vykastrováváme většinu.
Dnes chci apelovat na zdravý rozum, občanskou statečnost a nelhostejnost.
Jak jste si nejspíše přečetli již v perexu, mám totiž "noční můry" z hyperkorektnosti a kriminalizující hyperbezpečnosti, která se na nás valí.
S nadsázkou totiž platí, že se člověk vlasně čím dál více bojí.
Bojí se používat slova jako :cikán, černoch, nebo muslim.
Bojí se usmát na cizí ženu, prostě jen tak, nebo jí podržet dveře. Pomoci ženě do kabátu je dnes prakticky nemožné, žádná na to ani nečeká.
Bojí se, co měl za povinnost udělat a neudělal. Od revize komínu, aby se mu nevysmála pojišťovna, přes přihlášení psa v termínu, až po podání daňového přiznání na správném formuláři a se správnými čísly. Můžete sice zabít prase, ale dát sousedovi jitrnici už ne. Vyrobíte pomazánkové máslo, ale říkat mu tak nesmíte. Svezete stopaře, ale tím ručíte vším co máte za jeho bezpečí.
Do Berlína nedojedete bez speciální ekologické a samozřejmě zpoplatněné nálepky na autě, v Praze zase nikde nezaparkujete. Sehnat všechna razítka na jakékoliv povolení je práce pro specialistu, opovažte se sousedovi půjčit motorovou pilu, protože je možné, že měla mít nějakou kontrolní bezpečnostní nálepku a tuto nálepku obnovovat každé dva roky, rok a půl a nebo šest měsíců.
Cože, vy si neděláte revizi na rychlovarnou konvici? Ale to byste měli! Jinak Vám pojišťovna nic nedá, až to zahoří, na to je prej taky předpis!
No a tak si říkám, kde je ta hranice.
Za komančů člověka vyhodili z práce a pak mu přišili příživnictví, protože nepracoval. Nebo rozvracení republiky. Takovej paragraf by asi dneska neprošel, i když urážka majestátu jeho prezidenstva, i takovej pokus tu už byl. Nedávno.
Dneska je to jinak. Stačí si pohlídat, až pojedete nechat vyčistit koberec. Necháte auto na blikačkách, na modrý čáře, jednim kolem na chodniku, déle než 3 minuty a maj vás.
Jestli něco děláte, podnikáte, nebo něco vlastníte, stačí počkat na daňové přiznání a vono tam sichr něco bude.
Ale doteď jsme se bavili o kriminalizaci. To je situace, kdy svou činností či nečinností výslovně porušíte zákon nebo vyhlášku. Neznalost neomlouvá.
Pak je tu ale ještě další možnost. Ostrakizace.
Tady už to nemusí být o porušení právní, ale morální normy. A tím vstupujeme na ještě tenčí led. Tady už stačí třeba jen zvýšit hlas na vlastní dítě a jste vyvrhel. Stačí to správně podat. Pokud byste třeba jen trochu uvažovali o vstupu do politiky, přestaňte pracovat a začněte mlít hubou raději hned. Protože jestli to zkusíte až za pár let, možná "narazíte" na nějakou dávnou daňovou optimalizaci, kterou jste kdysi použili. Sice to bylo tenkrát legální a dělali to všichni, ale to ještě neznamená, že se to za pár let nebude jevit jako morální hnus. Ušetříte pár tisíc, za pár let to někdo vytáhne a budete se stydět. Už vás mezi sebe ti tlučhubové nepustí.
Takže kde je ten můj apel? Podle mě stačí dvě poučky:
¨ - Nebát se a nekrást.
- Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.
A to chce právě ten zdravý rozum, občanskou statečnost a nelhostejnost.
A jestli jsem proti zbytečným zákazům a zmatečné legislativě, tak jsem vlastně v prapůvodním smyslu anarchista, požadující minimální stát.
A podle současných právních norem jsem vyrhel (určitě porušuji nějaké morální normy) a kriminálník (určitě porušuji i zákony a vyhlášky).
A vy určitě taky.
A přesto se tak necítím. Snažím se totiž. Nekradu. Neházím kameny. A pokouším se neustále překonávat strachy.
