Čunek opět v laufu - co všechno na sebe prozradí politik opilý mocí?

Hejtman Zlínského kraje, senátor a do nedávné doby i starosta Vsetína v jedné osobě Jiří Čunek je opět v ráži. Možná si ani sám neuvědomuje, jak svojí prostořekostí naplno odhaluje bezmoc tzv. "mocných".  

Nejde ani tak o to, jak razantně se pouští do problematiky výživného samoživitelkám, povinné vojny pro mladistvé změkčilce, či jeho velmi oblíbeného receptu na řešení soužití s Romy. O všech těchto tématech by se jistě měla vést seriózní debata a v lecčem může mít Jiří Čunek dokonce i pravdu. 

Problém ale leží jinde. Je to další z řady současných "politiků", kteří svoje chování a chování druhých posuzují výhradně podle platných zákonů. Tedy zákonů, které tvoří jemu podobní "politici". Zákonů, ve kterých se z nějakého důvodu dnes ztrácejí i profesionální právníci. Zákonů, které z nějakého důvodu umožňují těm nejbohatším a nejvlivnějším unikat spravedlnosti a smát se těm měně bohatým a méně vlivným, o obyčejných lidech nemluvě. Příkladů takového selektivního dodržování zákonů z nedávné doby máme v naší společnosti habaděj, zdroje uvádět netřeba.

To, že někdo neporušil zákon ještě ale neznamená, že neškodí společnosti. Naopak, možná škodí mnohem více než mladí změkčilci, opuštěné samoživitelky, či Romové pobírající, případně zneužívající dávky. Bez elementárního dodržování nepsaných principů a bez pěstování ctností se totiž z dodržování zákonů velmi často stává parodie a fraška.

Co jiného než farizejská fraška je, když ministr financí tvrdě vyžaduje placení daní od těch nejmenších, přestože se v nedávné minulosti sám placení daní vyhýbal jako čert kříži (i když možná v souladu s platnými zákony). Co jiného než smutná parodie je, když nám lidovecký představitel blahosklonně radí jak vyřešit problém s výživným pro samoživitelky, přestože sám byl v minulosti obviněn ze zneužívání dávek. Tehdejší čachry ve vyšetřování jeho kauzy, kdy byl případ odebrán původnímu žalobci, který Čunka chtěl poslat k soudu a nakonec jiný žalobce kauzu za podivných okolností zastavil (zdroj tady) jenom potvrzují křehkost zákona bez principů a ctností. Těmto "politikům" jsou tyto pojmy k smíchu. Nakonec to sám na sebe lidovecký reprezentant, momentálně zpitý mocí prozradil v závěru jednoho z posledních rozhovorů, ve kterém na dotaz k dluhopisům a Čapímu hnízdu bezelstně sděluje následující: "taky se mi líbí argument: asi to trestné nebylo, ale je to morální pochybení. Tak to už je legrace opravdová..." - zdroj tady.

Na první pohled je zmíněné bezostyšné chování těchto "politiků" docela depresivní a bezvýchodné. Ve skutečnosti to není až tak zlé. Historie nás totiž v mnohém inspiruje a učí. Kupříkladu v jedné Římany oprášené verzi řeckého mýtu dovoluje sicilský tyran Dionýsios podlézavému dvořanu Damoklovi, aby se místo něj těšil z bohaté hostiny s tím, že mu nad hlavou bude viset meč připevněný ke stropu pomoci jediné koňské žíně. Damoklův meč symbolizuje nebezpečí neviditelné, neodvratné a zasahující nečekaně. V konečném důsledku záleží jen na tom, na jak silném provazu meč visí - nikoliv na bohatství a moci těch, kdo pod ním momentálně hodují...