Hra o záchranu ostravského Baníku vrcholí. Názory jsou vyhrocené. Veřejnost naštvaná. Zastupitelé rozhádaní. Poslední zprávy z tisku hovoří o tom, že ani samotní koaliční radní nejsou v názoru na pomoc Baníku zajedno. Pro odkup Bazalů jich zvedlo ruce sedm. Další čtyři se zdrželi. Přes tuto nejednotnost vydali radní jasné doporučení: koupit majetek na Bazalech za zhruba 115 milionů korun. Nikdo z nich ale zatím nechtěl své důvody okomentovat veřejně – zdroj: tady
Radní se usnesli na jasném doporučení zastupitelům k nemalé investici, ale nepotřebují nic zdůvodňovat a komentovat na veřejnosti? Opět typický příklad velmi arogantního a papalášského přístupu, který navíc výše zmínění čtyři radní vylepšili o další „inovaci“ – oni totiž nehlasovali pro nákup Bazalů. Nehlasovali ani proti. Oni se jenom zdrželi hlasování!
Co to znamená, když se radní nebo zastupitel zdrží hlasování? Že nemá k projednávanému bodu vlastní názor? Že nemá dostatek informací? Že chce hrát nějaké politické tanečky před blížícími se volbami? Že si nechce nikoho z kolegů naštvat? Nebo prostě a jednoduše, že nechce vyjádřit svůj vlastní názor nahlas?
Je úplně jedno, o jaký důvod jde. Až na malé výjimky (například z důvodu prokazatelného střetu zájmů) jde o velmi odpudivý alibismus. Zdravý selský rozum totiž napovídá, že zdržet se znamená nebýt ani pro, ani proti. Akademické poučky o tom, že zdržet se hlasování je vlastně totéž jako být proti, jsou v tomto konkrétním případě jenom trapné výmluvy, které usvědčují tyto „politiky“ z jejich chronické neochoty přijmout vlastní odpovědnost za svá rozhodnutí.
