Nedávno vzniklé politické hnutí Tomia Okamury Úsvit přímé demokracie se až na pár líbivých prohlášení příliš politicky nevyprofilovalo. Myšlenky jeho zakladatele nicméně dávají tušit, že nic pěkného nás nečeká.
Ve včerejším rozhovoru se Tomio Okamura zamýšlel mimojiné nad důchodovou reformou. Zkritizoval druhý pilíř, že vyvádí peníze z průběžného systému a následně se zamyslel, jak by měl důchodový systém vypadat podle jeho představ:
"Je třeba stabilizovat státní financování důchodů, a to posílením příjmů a změnou pravidel pro vyplácení - tj. změna ze zásluhovosti na princip solidární. Bohatí si na penzi mohou přispívat v komerčním připojištění nebo ještě lépe vhodnými investicemi. Stát by měl pak těm, kteří sami nezvládnou se zabezpečit na stáří zajistit rozumný paušál, který jim zajistí důstojný život." (zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/okamura-bohati-at-si-na-duchod-naspori-chudym-ho-da-stat_282319.html)
Z tohoto citátu při hlubším zamyšlení víceméně vyplývá, že podle Tomia Okamury by vysokopříjmová skupina občanů do důchodového systému sice přispívala, ale v důchodu by z něho zřejmě nic nedostala. Bohatí jsou přece dost, naspořit si můžou sami. Na první pohled se to může zdát jako zajímavý nápad, jak dostat do důchodového systému více peněz. Skupina lidí, kterých by se to dotklo, má určitě na důchod naspořeno nebo si spoří, to co by dostali od státu, by se ani zdaleka neblížilo jejich životnímu standardu. Zakopaný pes je ale jinde. Nelze si platit službu, v tomto případě část sociální pojištění určenou na penze, a pak v okamžiku, kdy má přijít plnění této pojistky, nic nedostat s odůvodněním, že peněz mají dost, že musí být solidární s těmi, co tolik nemají. Kdyby to udělala jakákoliv pojišťovna, skončila by před soudem. Nemám nic proti tomu, aby lidé dostali možnost naspořit si na důchod sami, výměnou za to, že do penzijního systému nebudou odvádět žádné peníze. Jsou to koneckonců jejich peníze a jejich rozhodnutí. Platit ale povinné příspěvky do penzijního systému a v důchodu pak nedostat ani korunu, by nebylo nic jiného než státem posvěcená krádež. Podle mého názoru je tento návrh přímým podkopáváním právního státu a Ústavní soud by ho smetl ze stolu. Bohužel alarmující už je samotný fakt, že senátor a předseda potenciálního parlamentního uskupení uvažuje podobným způsobem.
V tom samém rozhovoru se Tomio Okamura ostře vyjádřil proti tzv. nadstandardní zdravotnické péči. Podle něj má být zdravotnická péče zdarma, dostupná pro všechny a v té nejlepší možné kvalitě. Kde na to vzít, když ve zdravotnictví chybí peníze, se už ale nedozvíme. Od kritiků možnosti připlatit si za nadstandard jsem nejčastěji slyšel námitku, že by to pacienty rozdělovalo na občany dvou kategorií a že ti, co by na něj neměli, by se mohli cítit poškozeni. Když má ale přijít zkrátka vysokopříjmová skupina občanů, je to v pořádku.
Socialisté se neustále staví na stranu chudých, hájí jejich práva a zájmy, snaží se pro ně ve státní kase vybojovat co možná nejvíc peněz a před každými volbami slibují další a další. Ve svém boji ale zapomínají, že i bohatí jsou občany státu a že mají stejná práva jako ti chudí. Divím se, že to nechápe Tomio Okamura, který sám žádný chudák rozhodně není. Pokud má pocit, že je v penzijním systému málo peněz, ať založí nadační fond a příspívá z něho na důchody. Nikdo by mu v tom nebránil. Nelze se ale zaštiťovat solidaritou a nutit celou sociální skupinu povinně přispívat do systému, ze kterého by nakonec nic nedostala.
