Sametová daň

Současný vývoj na Ukrajině a rostoucí mocenské ambice Ruska nevznikly ve vzduchoprázdnu. Jde o důsledek rozhodnutí učiněných po pádu moci komunismu v Evropě.

Během posledních měsíců jsme si mohli vyslechnout mnoho paralel mezi současným vývojem na Ukrajině a druhou světovou válkou. Nikoho však nenapadlo zamyslet se nad tím, proč Němci už víc jak sedmdesát let nikoho nenapadli, zatímco Rusové po pětadvaceti letech opět vystrkují růžky.

Příčiny musíme hledat nikoliv na počátku, ale na konci války. Po porážce nacismu proběhl soud s hlavními pohlaváry režimu s mnoha rozsudky smrti. Nacismus dostal cejch zločinné ideologie, jejíž hrůzy jsou dětem odmalička vštepovány. U Němců jako národa proběhla sebereflexe. Uznali svoji vinu a dodnes se za svoje činy omlouvají. Neněmecky mluvící země se silnou německou menšinou byly po dohodě mocností této měnšiny zbaveny, aby se tak Němci ve svém okolí nemohli dále opírat o vlastní obyvatele a používat je jako mocenskou páku.

Srovnejme si to teď s pádem komunismu. Žádný komunistický pohlavár v Evropě nebyl postaven před soud a popraven (jen v Rumunsku během převratu bez soudu zastřelili Ceausesca). Komunismus byl sice také formálně označen jako zločinný, v reále se to však příliš neprojevuje. Zkuste si vzít na sebe jeden den tričko se srpem a kladivem a druhý den s hákovým křížem a myslím, že rozdíl poznáte sami. U komunistů nikdy žádná sebereflexe neproběhla. Zločiny komunismu byly zcela nepochopitelně přičteny na vrub konkrétním vůdcům, nikoliv ideologii jako takové. Navíc i tito vůdcové jsou nadále glorifikováni. V Rusku lidé s láskou vzpomínají na Stalina, u nás si zase komunisti dávají dostaveníčko u hrobu Klementa Gottwalda. Od komunistů nikdy nezazněla jakákoliv vážně míněná omluva. Nakonec je tu problém Rusů, žijících na území okolních států.

Pro ilustraci si zvolme jako příklad Estonsko. Před válkou na území Estonska žilo 4% Rusů. Po podesání dohody Molotov-Ribbentrop bylo Estonsko anektováno SSSR. Pak se přes Estonsko přehnal nejdřív Wehrmacht a následně Rudá armáda. Po skončení války začala rusifikace obyvatelstva. V Estonsku dobrovolně zůstala část ruských vojáků, neboť v pobaltí byla daleko lepší životní úroveň než ve zbytku SSSR. Rovněž bylo do Estonska přesídleno velké množství Rusů, aby pozvedli místní průmysl. Spolu s likvidací estonských nekomunistických elit, které začalo už před válkou, tak došlo k významné demografické změně, která neměla za cíl nic jiného, než zaplnit podmaněné území loajáním obyvatelstvem. Po pádu SSSR tvořili Rusové třetinu obyvatel Estonska, z nichž naprostá většina na území nově vzniklého státu zůstala. Tito obyvatelé sami sebe v drtivé většině nepovažují Estonce, cítí loajalitu k bývalému SSSR, kde hrálo prim jejich etnikum.

Rusové zkrátka a dobře nejsou zvyklí být v roli národnostní menšiny. Kde žijí, tam chtějí i určovat pravidla. Donedávna si ale příliš nevyskakovali. Neměli oporu v silném vlastním státě. Po pádu SSSR se Rusko jako nástupnický stát zmítalo v chaosu. Toho využili bývalí aparátčíci KGB v čele s Vladimirem Putinem. Pokus o demokratizaci Ruska byl rázně ukončen. Poté, co upevnil svou moc ve vlastním státě, obrátil svoji pozornost do okolí, kde se může opírat o velké skupiny obyvatel, které cítí větší loajalitu k Rusku než ke státu, ve kterém žijí.

Důvod proč k tomu všemu mohlo dojít, spatřuji právě v tom, že nedošlo k jasnému a jednoznačnému odsouzení komunistických režimů. Nebylo dostatečně akcentováno, jak komunismus poškodil obyvatelstvo i ekonomiku států, které této ideologii byly vystaveny. Nikdo Rusům nevysvětlil, že bída ve které se v 90. letech nacházeli, zapříčinili komunisti. Prostor tak dostali komunističntí aparátčící, kteří za viníka označili západ, který Rusko ožebračil. To je jako obviňovat spojence z toho, že jejich bomby zdevastovaly německý průmysl. V Německu přijde drtivé většině obyvatel zcela absurdní s nostalgií vzpomínat na moc Třetí říše. V Rusku je nostalgie po moci SSSR normální. Že komunistický režim v Rusku měl skoro stejně obětí jako ten nacistický zjevně nevadí. Chápu západní mocnosti, že nechtěly příliš tlačit na pilu. Kdyby zahnali komunisty do kouta, hrozilo použití jaderných zbraní. Chybou bylo, že poté, co komunisty od moci odřízli, nebyla vůle jasně poukázat na zločinnost jejich režimů a vyvodit z toho praktické důsledky. Jaký má význam říct o někom, že je to zloděj a vrah, když neskončí před soudem? Stejně tak bylo chybou, že nebyla vyřešena problematika silných ruských menšin loajálních SSSR a nezauvažovalo se o jejich přesídlení zpět do Ruska. Důsledky těchto rozhodnutí můžeme dnes vidět na vlastní oči.