Koho budu volit a proč

Je jasné, že "pravicová" vládá ODS, TOP09 a VV/LIDEM notně pošramotila pověst české pravice v očích lidí. Je v současné době na pravé straně politického spektra vůbec koho volit?

ODS

Vlajkovou lodí české pravice byla do nedávna ODS, i já jsem jí v minulosti často dal svůj hlas. Bohužel strana, která sama sebe označuje jako pravicovou, se od svých ideálů poněkud vzdálila. Zvyšování daní, neustálé změny zákonů, destabilizující české podnikatelské prostředí, neochota zeštíhlit přebujelý státní aparát, to vše je na hony vzdáleno tomu, co bych já označil jako pravicová politika. Této straně navíc zoufale chybí politické osobnosti. Miroslava Němcová se sice těší dobré pověsti, ale na pozici lídra jí přece jen chybí větší průbojnost. ODS platí daň za léta, kdy byla u vlády, podle mého jí pobyt v opozici jen prospěje. Snad jí to pomůže zbavit se příživníků, jasněji vyprofilovat svůj program a najít ve svém středu autentické lídry, v současné podobě si můj hlas rozhodně nezaslouží.

TOP09

Pak je tu TOP09. Jestli se jí za posledních pár týdnů něco opravdu povedlo, pak je to fakt, že se jí podařilo z angažmá ve vládě Petra Nečase vyklouznout a obrátit hněv voličů zejména vůči ODS. Přitom Miroslav Kalousek byl v podstatě mozkem všech ekonomických kroků vlády. Umě před sebe nastrčil Petra Nečase, na kterém částečně neprávem ulpěla většina špíny. Na druhé straně před sebou zase mává prezidentským kandidátem "Karlem" a vylepšuje tak obraz TOP09 v očích voličů. Přitom o TOP09 platí víceméně vše výše zmíněné, co se týče jejího působení v minulé vládě. Navrch je tu pro mě jako přítěž vstřícný postoj k EU, podpora nesmyslných SKaret atd. Důvod proč se jejich preference nepropadají hluboko pod 10% je jen ten, že mají lepší lídry a PR než ODS. Ani jim svůj hlas dát nehodlám.

VV/LIDEM

Ke komickým politickým uskupením jako VV nebo LIDEM se nemá cenu vyjadřovat, jejich časy ve vrcholné politice jsou podle mého sečteny. To, co Vít Bárta vypouštěl během vládní krize do médií, ve mě vyvolalo dojem, že neunesl neúspěch a tak jen zoufale a škodolibě kope kolem sebe.

To by byly vládní strany. Jelikož pravicových voličů je u nás víceméně pořád stejně, je jasné, že velká část voličů, kteří dříve volili tyto strany, je nyní nerozhodná a hraje se poměrně velké množství hlasů. O ně se rozhodly ucházet některé menší strany a politická uskupení. Pojďme si je probrat.

ANO 2011

Zatím největší tah na branku ukázalo politické hnutí Andreje Babiše ANO 2011. Potravinářský magnát Babiš se rozhodl neponechat nic náhodě a rozjel opravdu kvalitní a líbivou předvolební kampaň, navíc se mu povedlo na svou stranu získat řadu uznávaných osobností. Přesto je zde několik důvodů, proč ani on můj hlas nedostane. Prvním z nich je absence politického programu. Nikde se mi nepovedlo najít nějaké jasné programové prohlášení. Není jasné jaké hodnoty zastávají, k jakým ideologickým základům se hlásí. Jen chtějí tu politiku dělat tak nějak lépe. Zkrátka a dobře hezkému a načančanému veřejnému obrazu chybí obsah. Pak je tu samotný Babiš. Člověk, jehož podnikání je z velké části postaveno na čerpání veřejných prostředků, pro mě není důvěryhodný. Tím nechci říct, že je to nějaký zloduch nebo příživník, jen dovedně využil stávající systém. Nicméně je jasné, že člověk, jehož zisky závisejí mimo jiné na štědrých dotacích, nebude mít moc vůle tyto dotace omezovat. Stejně podezřele na mě působí i jeho nákup Mafry. On tvrdí, že je to jen rozšíření jeho podnikatelské činnosti, pouhá investice. Jestli mu to věříte nebo ne, nechávám na vás.

Hlavu vzhůru

Dále zde máme hnutí Hlavu vzhůru. Co říci o podivném uskupení pod vedením Jany Bobošíkové, která ochotně kandiduje kdykoliv a kamkoliv to zrovna jde? Její krátký výstup při prezidentské volbě v roce 2008 byl opravdu tragikomický. Podivná směs populistických národoveckých hesel a blíže nespecifikovaný euroskeptismus ve mě nebudí příliš důvěry. Zvlášť když se k ní přidají lidé jako bojovník za pravicové ideály a odpůrce kouření Boris Šťastný, či homofobní sdružení D.O.S.T. Způsob jakým se pokusili zneužít pro svoje zájmy osobu Václava Klause jasně ukazuje jejich smysl pro čest a fér hru. Takže děkuji, nechci.

Úsvit přímé demokracie

Další, o kom se mluví, je hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Už samotný lídr je pro mě problém, člověk, který se ochotně vyjadřuje ke všemu, co veřejnost zrovna zajímá a říká to, co chce veřejnost zrovna slyšet, pro mě prostě není důvěryhodný. Bylo zvláštní slyšet v minulosti z úst česko-japonského míšence různá populární nacionalistická hesla, když sám mnohokrát mluvil o tom, jak těžko se mu v dětství žilo v Japonsku i u nás kvůli jeho původu. V jeho programu jsou mimo jiné i takové perly jako majetková přiznání a zabavování nedoloženého majtku v plné výši. Pravičák jak vyšitý. Opravdovou třešničkou pro mě byla nedávná kandidatura Víta Bárty za toto hnutí. Stejně tak jejich program působí značně nedopracovaně a není vůbec jasné, z čeho hnutí Úsvit přímé demokracie myšlenkově vlastně vychází.

Zelení, LES, KDU-ČSL

O stranách jako Zelení, LES nebo KDU-ČSL se nebudu  moc rozepisovat. Se Zelenými a jinými ekologickými stranami a hnutími mám zásadní problém v oblasti nekritického podporování obnovitelných zdrojů energie. Už i v EU si všimli, že masová podpora OZE táhne průmysl ke dnu. Jedná se o typický příklad toho, jak se dobrá myšlenka v rukou byrokrata může stát vážným problémem. Nevidím důvod, proč by se OZE nemohly ujmout v malém měřítku, povinná státní podpora je ale cestou do zkázy. Jak neslavně to dopadlo s biopalivy, víme také. Nelze být zkrátka EKO za každou cenu. Navíc se poslední dobou ukazuje, že to s tím globálním oteplováním není zas tak horké. Lidovci jsou případ sami pro sebe. Od smrti Jiřího Luxe se stále hledají. Je jasné, že v zemi, kde si na religiozitu moc nepotrpíme, jim pšenka příliš nepokvete.

SSO

Nakonec jsem si nechal Stranu svobodných občanů, kterým osobně už nějakou dobu fandím a kteří se začínají dostávat do širšího povědomí. Dle mého osobního názoru jsou právě Svobodní jedinou rozumnou alternativou na pravici. Nejvyšším ideálem je pro ně svoboda. Bez ní slova jako v Evropě populární blahobyt či v USA populární bezpečnost, nemají skutečnou hodnotu (pro pochopení uvedu extrémní příklady: Slepice ve velkochovu žije v relativním blahobytu, má teplo, střechu nad hlavou, dostatek výživy. Vězeň ve věznici je také v relativním bezpečí). Mají propracovaný program, který je jasně ukotvený v myšlenkách rakouské ekonomické školy. Říkají, že je jedno, jestli bude vládnout ten nebo ten, dokud tu bude přebujelý stát a mohutné přerozdělování, peníze budou mizet stále. Jedinou cestou ze začarovaného kruhu je malý stát. Svobodní jako jediní říkají, že kromě A (snižování daní), musí logicky přijít i B (škrtání dotací). Mají konkrétní plán na zeštíhlení státního aparátu i vystoupení ČR ze socialisty řízené, drahé a byrokratické EU. Jejich nevýhodou je malá členská základna a absence výrazných osobností. Jsou stále příliš malou stranou, aby se mohli vážně ucházet o přízeň voličů, ale šanci si podle mě jednoznačně zaslouží. Už jen proto, že jejich myšlenky jsou přesně to, co v politické debatě u nás chybí. Vždyť v současné době je rozdíl mezi pravicí a levicí tak nepatrný. Pravice i levice hospodaří na dluh, pravice jen o něco méně. Pravice i levice se brání výraznějšímu zeštíhlení státního aparátu, pravice jen o něco méně. Pravice i levice v minulosti zvyšovaly daně (levice jen brala víc od těch bohatších). Pravice i levice rozšiřovaly pravomoci státu, pravice opět jen o něco méně. Skutečná pravicová řešení česká politika postrádá, zatím jsou tu bohužel jen Svobodní, kteří podobné alternativy nabízejí. Je jasné, že i kdyby se dostali do sněmovny, budou mít příliš malý mandát, aby něco opravdu změnili, ale je to jediná cesta, jak dostat jejich myšlenky do širšího povědomí lidí. Pak už budu jen doufat, že lidé pochopí, že existuje alternativa k současnému politckému systému a začnou ji vyžadovat. Proto budu hlasovat pro Svobodné.

P.S. Nejsem členem ani registrovaným příznivcem Svobodných, nikdo mi za napsání tohoto blogu nic neslíbil. Jedná se o moje soukromé názory, nikomu je nevnucuji.