Zemřel kubánský Klement Gottwald, tedy Fidel Castro

Když jsem v sobotu sledoval zprávy v televizi, měl jsem takový divný pocit. To, kolik televizního času bylo věnováno tomuto úmrtí, vypadalo, že tolik času neměla ani Matka Tereza, když zemřela. 

To byla žena s velkým Ž, která věnovala téměř celý život pomoci lidem v nouzi, nemocným, zraněným. Fidel byl prý revolucionář, což by ani nebylo až tak strašné. Revoluce byly, jsou a budou a možná to nějakou změnu chtělo, nevím, nežil jsem tam. To, co se dělo po tom, byla normální arogance moci, znárodňování, vyhánění lidí z půdy, věznění a všechny ty věci, které známe z naší historie po únoru 1948. Ničení lidí a rodin, zmařené životy, konec nadějí pro téměř 3 generace. Když jsem si projížděl Facebook a reakce některých lidí na něm, měl jsem pocit, že jsem pochopil, proč se historie často opakuje v jen trochu jiné podobě. Lidé zapomínají velmi rychle, generace, které si pamatují, umírají. Nedostatek výuky historie a vzdělání na školách je patrný. Polovinu historie se učíme o pravěku a o mamutech, což dětem určitě pomůže orientovat se v dnešním světě. O novodobé historii velmi málo. Nestíháme obnovovat knihy a bohužel ani učitele. Short memory je nebezpečím dnešního světa, krátká paměť.  

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Pavel Šrámek | sobota 26.11.2016 22:46 | karma článku: 21,75 | přečteno: 414x