Jak nakupuji v inflační době s invalidním důchodem prvního stupně

Jak nakupuji, pokud mám invalidní důchod prvního stupně v dnešní inflační době, to se dozvíte v dnešním článku. Možná budete překvapeni, možná zaskočeni, uvidíte. Pojďte se podívat do mého světa nakupování.  

Velmi si vzpomínám na to, když jsem byl u lékaře v ambulanci nebo někde hospitalizován, slýchával jsem, že když je nějaký člověk nemocný, tak ať jde do invalidního důchodu.

Invalidní důchod je pro mne těžké získat (přečtěte si můj předchozí článek s názvem Jak jsem získal invalidní důchod) a ještě  asi nejen pro mne s ním vyžít a to tady máme inflační dobu.

Život invalidních důchodců komplikuje fakt, že pokud se mluví o důchodech, mají se na mysli především ty starobní. Věty průměrný důchod se zvýšil na cca 15.000 korun, platí pro starobní důchod, nikoli invalidní. Pokud už má do života přijít nemoc, je lepší ať dorazí ve vyšším věku. Dotyčný bude mít logicky vyšší invalidní důchod. 

V mém případě, pokud jsem se se zdravotním postižením už narodil mohlo by se jednat pro funkci výpočtu o tzv. invaliditu z mládí. Invalidita z mládí znamená dle vysvětlení od úředníků stav, kdy zdravotní postižení vzniklo před 18. rokem věku a není předpoklad práce. U invalidity z mládí se jako základ výpočtu použije průměrný výdělek z národního hospodářství. 

Jelikož jsem mezi školou a přiznáním důchodu tři roky pracoval, tak se nejedná o invaliditu z mládí a mám základní výpočet a ochrnuté celé tělo k tomu, takže možnost a schopnost práce je těžce omezena.

Proto i já žiju s mamkou v panelovém bytě na sídlišti. Mamka platí inkaso, já potraviny.

Nakupuji tak, že se s mámou domluvim na třech jídlech, které jíme. Vaříme třeba špagety, těstoviny, jídla z brambor rýži a jedno z těch jídel je i maso - kvůli bílkovinám.

V běžném pracovním týdnu se mamka stravuje v nemocnici, kde pracuje. 

A jak se stravují já? Já má někdy špagetový týden, někdy bramborový, jindy zelný, jindy sýrový. Ano, jím některý týden klidně i 4 x za týden. 

Řídím se takovou filosofii, že musím mít z mého důchodu zaplacenou fakturu za telefon (můj i mamky) a to, co mi zbyde máme na potraviny, a i si šetřím na jednu věc za měsíc, která je i dražší.

Hrozně mne stresuje, že nebude zaplacena faktura za telefon a dočkám se exekuce, takže tenhle poplatek odchází z mého důchodu jako první.

Kupuji někdy levné potraviny, listuji si letákem a hledám akce obchodů na sídlišti, což mne zabere třeba celé dopoledne. Pokud mají něco levného, nakoupím do zásoby a dám do mrazáku.

A tak si žijem.

Sumeček

PS.: Můj invalidní důchod v prvním stupni je 5.036 korun.

Foto: www.vozickar.cz