My Češi se děláme horšími, než jsme

Občas má člověk potřebu se s ostatními podělit nejen o své znalosti či analýzy, ale i o své dojmy. O jeden takový dojem, který jsem nabyl v posledních měsících, bych se rád podělil. Souvisí s reakcí naší veřejnosti na uprchlíky.

Když se člověk začte do internetových diskusí, má pocit, že do vítězství fašismu v České republice zbývá nanejvýš pár měsíců. V diskusích o uprchlicích jakoby se koncentrovala až neskutečná krutost a nenávist.

I průzkumy veřejného mínění ukazují, že občané České republiky z velké většiny odmítají pomoci lidem prchajícím před válečným utrpením a hledajícím normální život ve svobodné společnosti, budoucnost pro sebe a své děti.

To je ale jen jeden obraz, který můžeme vidět. Pravdou je totiž také to, že při různých veřejných sbírkách pro oběti různých katastrof jako Češi vynikáme v celosvětovém srovnání, a to i při sbírkách pro lidi jiné kultury či barvy pleti.

Dokonce i v případě současné uprchlické krize si čeští dobrovolníci pomáhající uprchlíkům vydobyli světové uznání jako velmi početná a obětavá skupina pomocníků, čímž napravují naši pošramocenou mezinárodní pověst.

Zatím lze jen těžko odhadnout, jaká by byla skutečná reakce české veřejnosti na uprchlíky, kdyby opravdu přišli ve větším než zanedbatelném počtu, jak přicházejí nyní. Nemám na mysli reakce ve stoce v sekcích komentářů, ale reálné reakce v reálném životě.

Našli by se jistě lidé, kteří by uprchlíka třeba napadli. Takoví lidé se najdou všude, i v sousedním Německu. Přesto si myslím, že drtivá většina lidí, včetně těch, kdo odmítají přijetí uprchlíků, by se zachovala jinak, než jak nyní deklarují.

Kdyby se fyzicky setkali se skutečným uprchlíkem, který by potřeboval pomoc, myslím si, že by mu velká většina našich občanů pomohla.

Mám opravdu silný dojem, že se většina Čechů dělá horšími, než ve skutečnosti jsou. Jen nevím proč.