Co je dnes životním standardem?

Lidé nakupují a nakupují, vrší půjčky a pláčou v televizi, že neví co s dluhy. Co se počítá mezi standard a co již je marnotratnost?

Ukázka z insolvencního rejstríku

K otázce mě inspirovala dnešní MF Dnes, kde se ekonom Miroslav Svoboda pozastavuje mezi jiným nad jednou rodinou, která žádá v televizi o radu, kde vzít peníze na dluhy. V tom pořadu z článku mělo jít o ženu na mateřské, muž nezaměstnaný, dvě děti, hypotéka, koupili si televizi, čtyřkolku, motorku, mají velké dluhy. A nemají pocit, že si žijí nadstandardně.
Tento týden jsem viděl v televizi obdobný pořad, který mě nadzvednul, invalidní manželé, výdaje měsíčně přes 30 tisíc, příjmy přes 20 tisíc, chybí jim měsíčně asi 13 tisíc. Troufnu si říci, že v mém okolí jsou určitě manželé, kteří musí vyjít měsíčně s částkou kolem 13 tisíc. A zde jim měsíčně chybí. Vidíte ten rozdíl?
Ale nejvíce mě v tom pořadu zarazilo, že zmínění manželé vykazují 1000 Kč měsíčně na telefon a internet. Já jsem nedávno usoudil, že dávat měsíčně kolem 1000 Kč za internet a telefon je marnotratnost a přešel na poloviční platby. Nepotřebuji internet 6 Mb, stačí mně 1 Mb (začínal jsem na hodnotě 2 Kb, opravdu). Ale jak vidím, dlužníci mají jiný standard. Jako bych slyšel, že internet potřebují děti do školy, že internet potřebují na shánění práce. Já uvažuji tak, že když na internet nebudu mít, zajdu do místní městské knihovny, kde je zdarma. Ale dlužníci asi považují internet doma „z postele“ za standard dnešního života a cestu do knihovny za ztrátu času To ty děti jsou také invalidní, že si nemohou dojít na internet do knihovny či k němu nemají přístup ve škole?

Existuje veřejně přístupný  insolvenční rejstřík ministerstva spravedlnosti, kde si můžete přečíst další obdobné dlužnické příběhy, jako by byly vytvářeny kopírováním. Zkusil jsem náhodně napsat název našeho města, vybral prvního dlužníka a podíval se na Soupis majetkové podstaty, viz výřez ze soupisu vpravo. Opět vidím, že mé představy o standardu jsou úplně jiné. Já nemám tak drahou televizi, nemám domácí kino, nemám v kuchyni keramickou desku ani myčku.  A vůči prvně uvedené rodině nemám ani čtyřkolku a mám motorku určitě řádově levnější.

Lidé si asi říkají, jsem chudý, jdu s tím něco udělat, podívám se do prospektů, vyberu si něco a jdu si vzít potřebný počet úvěrů, nakoupím, nebudu chudý.

Krize, nekrize, v supermarketech nadále pípají pokladny ve vysoké frekvenci.
V MF Dnes byla i zmínka o zvyšujících se nájmech, takže můžeme očekávat další lamentování, že na to někteří důchodci a rodiny s dětmi nebudou mít. Když pominu, že současní důchodci mají většinou děti, které by jim ze zákona měly pomoci, že měli 20 let na vyřešení situace a těch 20 let na to kašlali za přizvukování některých politiků, mohu položit jednoduchou otázku, jaký máte důchod a za co ty peníze utrácíte? Ať si napíší na papír výdaje a příjmy a předloží je nějakému finančnímu poradci či stačí někomu se "selským rozumem". Ano, a on může doporučit, že kouření a internet je možné zrušit, že nebudou moci dávat vnoučatům čtyřkolku k vánocům, a vůbec, že si dávno měli najít levnější nájem.

Rozdávat z dluhů či žít na stále se zvyšující dluh je hloupost, ale jak to někomu vysvětlit, když to běžně dělají naši politici. Rozdávat bych měl jen to, na co mám, tedy i stát by měl rozdávat na sociálních dávkách z toho, co zbude a ne naopak až do úplného krachu státu.

A něco k diskuzi k lehkým drogám. Zadlužení invalidní manželé z televize mají 2 děti, oba či jeden z nich ničí kouřením své invalidní zdraví a pasivním kouřením zdraví okolí, tedy i dětí. A výdaje na to odhadli měsíčně nemalou částku 600 Kč. Tady na první pohled vidíte, že místo aby dlužníci mysleli na své děti a dluhy, myslí na svou drogu. Já bych jim o tu částku snížil invalidní důchod.