Reaguji na články novinářů Jana Gazdíka a Tomáše Syrovátky v dnešní MF DNES o prodávání armádní výzbroje. Nějak jsem z jejich článků pochopil, že Varšavská smlouva pro armádu asi stále neskončila.
Upravený výrez obrázku v MF DNES 10.2.2009MF DNES
Často potkáváte na ulicích lidi v pracovním oblečení. Poznáte to snadno podle toho, že na oblečení je označení společnosti, která ho svým zaměstnancům vydala. Označení je jednoduchý způsob, jak dostat nákup tohoto oblečení do daňově uznaných nákladů pro finanční úřad. V jedné naší prodejně ve městě mají zaměstnanci označení společnosti dokonce i na kravatě.
Vojáci prý prodávají vyfasované přebytky oblečení. Podle zmíněného článku prodávají tito vojáci vlastní majetek. Domnívám se, že se novináři hodně mýlí. Vyfasované oblečení nikdy nemůže být majetkem zaměstnance. Dostal ho pouze zapůjčeno na výkon své pracovní funkce a zaměstnavatel mu často zajišťuje jeho údržbu, třeba i praní. Kdo byl na vojně tak ví, že dokonce jste po vyprání nedostali své vyfasované oblečení, ale náhodně jiný kus oblečení, prostě "kusovka".
Také se domnívám, že když zaměstnanec vyfasuje oblečení a dá výpověď před uplynutím doby, po kterou může být pracovní oblečení používáno, že musí zaplatit jeho zbytkovou hodnotu.
Představte si, že majitel nějaké menší společnosti, jako je třeba ta místní společnost, kde majitel zná osobně všechny své zaměstnance, potká na ulici někoho, kdo není jeho zaměstnanec a přitom bude mít na sobě oblečení s označením jeho společnosti. Také si řekne, že mu není nic do tom, co dělají jeho zaměstnanci s vyfasovaným oblečením? Bývalý náčelník generálního štábu mluví o vojácích - prodavačích jednoznačně, takoví vojáci nemají v armádě co dělat.
Je mi také záhadou jednání těch vojáků. Chápu to tak, že v práci asi nemají co dělat a mají přístup k internetu. Pak vytvářejí a sledují inzeráty a mezi tím obcházejí své kolegy a sondují, kdo má volné body na nákup oblečení, a pak jdou fasovat oblečení ne ve velikosti na sebe, ale podle toho, kdo si co u nich objednal. To se ve skladu nikdo nediví, proč třeba bere oblečení pro jinou velikost postavy, než má, třeba malé či velké boty? Prostě mu dají velikost, co si řekne, a dál nic neřeší? Nejspíše ano. Nebo dotyčný voják běhá po kancelářích a shání někoho, kdo má tu požadovanou velikost a zda má zároveň volné body na nákup? Spíše ne. Asi se vojákům neeviduje vyfasovaná velikost oblečení.
A domnívám se, že majitel soukromé firmy by se určitě divil, kdyby zaměstnanec požadoval třeba boty o 3 čísla menší, není totiž hloupý, aby oblékal celé příbuzenstvo svých zaměstnanců. Nevím jaká má armáda pravidla. V článku se píše o tom, že jeden vojenský náčelník tvrdí, že jsou prý ještě z dob Varšavské smlouvy. Tam byly určitě paragrafy o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, takže pak by nebylo co řešit. Ale také za doby Varšavské smlouvy platilo, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Nevím, co z toho měl ten citovaný vojenský náčelník na mysli.
Kdo byl na vojně, tak zná již zmíněný pojem „kusovka“. Pamatuji si dobře, že bylo v médiích před lety sdělováno, že tento princip, kdy voják, útvar, má mít jisté počty něčeho bez ohledu na jeho cenu, je opuštěn a že armáda přechází se na princip ekonomický. Tedy že se oblečení bude fasovat podle potřeby a ne podle toho, že uplynul rok od posledního fasování či že každý voják musí mít stejnou výstroj bez ohledu na to, v jakém je zařazení. Podle toho náčelníka to asi stále neplatí, když prý platí stále pravidla Varšavské smlouvy. Patří mně to, nemám věřit všemu, co je v médiích.
Četl jsem někde jednou, že armáda USA má své standardy, například i fyzické standardy. A pokud je nesplní i jinak velmi kvalitní generál, jde z armády. Bylo to tam podáno tak, že si kvůli jednomu generálovi nesníží úroveň celé armády. Pokud máte zaměstnance, který dělá firmě ostudu svých chováním, byť jinak pracuje velmi dobře, nakonec ho budete muset propustit. Co udělá armáda s těmi svými prodavači?
Jediné, co musíme armádě přiznat, je to, že voják musí nosit jmenovku. Není pak problém označit konkrétního vojáka. Ale když se podíváte na internet, tak policisté byli několikrát přistiženi, jak nenosí služební číslo či nosí cizí služební číslo. Co kdyby si dotyčný voják vyrobil označení s cizím jménem? Asi si byl jistý, že takto postupovat může. Nepřipomíná vám to nákupní aféry generálů, které se budou řešit před soudem?
