Bloger Košťál uvádí, že jedna dávka léčení otravy metadolem zahraničním lékem by stála tolik, co nové korejské auto. Myslím si, že cena není tak vysoká (Wikipedie uvádí částku asi 20 tisíc, nejdražší a běžně používaný lék, co znám, je léčba žloutenky, kdy měsíční dávka stojí asi 25 tisíc), já ve svém blogu odhaduji cenu tak 30 tisíc. Tedy titulek blogera Košťála není podle mě správný. Ale jeho titulek správně připomíná, že cena léku může být jako cena nového auta. Tedy kolik bude stát cena léčení jednoho otráveného? A kdo to vše zaplatí?
Lidé jsou totiž úplně mimo ohledně ceny jejich léčby a pravicové politické strany dělají vše pro to, aby mohly tvrdit, že u nás je léčení zdarma (obdobně se snaží zaměstnancům tajit, kolik jsou za ně odvody státu z mezd). Rozhodně by měl každý pacient 1 × ročně podepsat, kolik stála jeho léčba. Bylo by úplně stejné, jako dostáváte na konci roku z banky výpis, který máte potvrdit, že je správný. Pravičáci to zdůvodňují vysokými náklady na poručené dopisy (kdo z vás používá doporučené dopisy), máme SMS (myslím v Dánsku se dá pomocí SMS podat daňové přiznání), maily, datové a schránka a nohy (můžeme tam zajít). Spíše jde o to, že by v lednu byly zdravotní pojišťovny a lékaři zavaleni dotazy pacientů, proč to stálo tolik peněz.
Tedy cena dávky zahraničního léku je podle mě 30 tisíc, podle blogera Košťála 200 tisíc, částka není důležitá, je v obou případech vysoká, v ceně auta, starého či nového levného. Spíše je důležité, kdo by jí zaplatil.
Na to nepřímo naráží bloger Matějka, cituji: „ kvůli několika opilcům tento stát narychlo schválil registraci léku proti otravě“. Já použiji to slovo „opilců“ a ptám se, kdo zaplatí za „opilce“ drahé léčení? Když se přivedete do opilosti (či se zdrogujete) a zraníte se, tak po vás může a měla by zdravotní pojišťovna vyžadovat úhradu ošetření. Nebo mají české pojišťovny obecně hradit škody opilcům, tedy i škody z havárií? Ano, zde nejde o úraz, ale o otravu. Ale pořád jde o „opilce“, kteří se do opilosti přivedli dobrovolně a někteří kvůli opilosti nepoznali, že se otrávili a tím si způsobili větší poškození zdraví.
Podle mě by měla zdravotní pojišťovna léčbu otravy metadolem za „opilce“ uhradit, ale vyžadovat jí po nich, do opilosti se přivedli dobrovolně. Proč by to měli hradit jiní pojištěnci, když pak nebudou peníze třeba na léčbu dětí (viz již skoro pravidelné televizní reportáže o nemocných dětech, jejichž léčení odmítá pojišťovna hradit). „Opilci“ by měli vyžadovat úhradu škody po těch, co jim otrávený alkohol prodali. Ono nejde jen o léčbu otravy, pokud někdo oslepl, tak to nejde léčit, nebude žádné další léčení a poškozený se bude muset obrátit s úhradou škody na toho, kdo mu alkohol prodal. Takové poškození mu sotva nějaká pojišťovna uhradí.
Pokud by zaměstnanec oslepl v rámci zaměstnání, zaměstnanci jsou povinně pojištěni (asi jako je povinné ručení u aut) a je to další odvod zaměstnavatele, o kterém většina zaměstnanců ani neví, pak by hradila škodu na zdraví pojišťovna (např. Kooperativa).
A poškození by si měli co nejdříve vzít právníka začít podávat předběžná opatření k soudu.
A pokud se někdo ohrazuje kvůli slovu "opilci", tak ho dávám do uvozovek, ale dodávám, že pokud někdo vypije na oslavě něco jako půl litru vodky, tak ten je u mě opilec bez uvozovek.
