Psychologie neštěstí a klimatické změny

V literatuře je poměrně dobře popsaný vývoj psychologie pacienta, kterému byla zjištěna smrtelná nemoc. Velmi podobný vliv na psychiku jedince mají i jiné neodvratné či zdánlivě neodvratné osobní katastrofy.

badjonni

Fáze první, NEGACE. Člověk po úvodním šoku přejde k popření. „To musí být omyl." „Zaměnili výsledky." Informace jsou přijímány výběrově. Člověk nepřijímá to, co nezapadá do jeho obrazu skutečnosti, co se neslučuje s jeho nadějemi. Tvrdí, že ho nikdo nevaroval, nikdo s ním o jeho problému nemluvil.

Následuje fáze AGRESE. Postižený je plný negativních emocí, protestu, křivdy. Zlobí se na celé okolí, vybíjí si zlost na lidech či problémech, které s jeho potíží či nemocí nesouvisí.

Ve fázi SMLOUVÁNÍ dotyčný již ví, že situace je dána konkrétním problémem, či chorobou. Hledá zázračné léky či návody, je ochoten zaplatit či udělat nebo slíbit i za naději, že se problému zbaví, uzdraví se a podobně. Je velmi zranitelný lidmi, kteří mu jsou ze zištných důvodů ochotni nabídnout řešení, protože má sníženou schopnost posoudit jeho použitelnost.

Když si postižený uvědomí neodvratnost situace, nastává fáze DEPRESE. Stav se zhoršuje, naděje jsou zmařeny, pozitivní budoucnost neexistuje. K tomu se přidává vyčerpání z předchozí fáze a hluboký smutek.

SMÍŘENÍ, katarze nastává po přijetí pravdy. Člověk akceptuje svůj stav, poznává a přijímá situaci ve které se ocitl a snaží se o co nejlepší život za daných podmínek. Tato fáze nemusí nastat vždy, někdy deprese přejde v rezignaci a beznaděj.

Jednotlivé fáze se často překrývají či prolínají, někdy i nakrátko vrací. Obecně ale vývoj psychiky sleduje načrtnutou linii.

Nepřipomíná vám to nic? Psychologie společnosti přece nutně vychází z psychologie jedince a globální klimatické změny lze snadno srovnat s potenciálně smrtelnou nemocí. Fáze negace už tu byla a střídavě se objevuje. „Globální oteplení je nevědecký nesmysl", „lidstvo není schopné ovlivnit planetární klima" atd., atd.

Po celém světě začíná vystrkovat růžky extremismus. Objevují se protesty, nepokoje, pochybnosti, často násilné chování jak obyvatel tak jejich vlád. Protestuje se proti čemukoli, je popírán smysl zákonů a pořádku. Agresivita proti politickému přesvědčení, národnosti, rase, sexuální orientaci.

Vztek roste vůči čemukoli, málokdy, spíš vůbec nikdy proti skutečným planetárním problémům. Vyspělejší společnosti už jsou částečně ve fázi smlouvání. Objevují se projekty na „léčení" problému pomocí neuvěřitelných technických prostředků, scházejí se politické i odborné skupiny a plánují šetření nebo snižování produkce čehokoli.

Společnost si stanovuje nesmyslné mezníky, stejně jako nemocný člověk. Jenom místo dožít se svatby vnuka chceme zajistit nárůst teplot do konce století pouze o dva stupně, aniž bychom ve skutečnosti byli schopni to jakkoli účinně ovlivnit.

Brzy nastane fáze deprese. Otrávená a apatická společnost bude přihlížet tragickému zhoršování životních podmínek. Absorpční schopnost sociálních a solidárních systému bude vyčerpána, společnost se atomizuje. Pokud budeme mít štěstí, tak místo rezignace přijde konečně fáze pochopení vývoje, poznání jeho podstaty a přestavba ekonomiky, filosofie a politiky nutná pro optimální život za nových podmínek.