Požírači rozumu

Že jsou Číňani schopní sníst cokoli jsem věděl. Jenže už i v Praze existuje restaurant, kde si můžete dát steak z antilopy kudu, zebry, krokodýla, pakoně, přímorožce oryx, zubra, kamzíka či chřestýše.

Před pár lety jsem se potápěl v Řecku. V mramorovém lomu kde se začalo těžit něco kolem 700 let před naším letopočtem, a těžilo se tam bez přestávky víc než tisíc let, jsem potkal zkamenělého draka (na fotce). A večer jsme v taverně pojídali všelijaké mořské potvory. Taky chobotnice. Tedy přinejmenším do doby, než jsme je potkali v moři tváří v tvář.

S jednou z mladších mazlivých exhibicionistek jsem si moc rozuměl ale byla u toho manželka, takže to skončilo jen focením. Teprve na třetí fotografii je fantastický měkkýš o kterém chci psát. Před zvědavýma očima a objektivy se distinguovaná chobotničí dáma schovala do svého domečku pod korálovým útesem. Co nám ale vyrazilo dech bylo, že za sebou doslova zabouchla dveře tvořené kamenem se dvěma sasankami. Fotoaparát zachytil právě ono zabouchutí. Takže kdykoli si dáte chobotnici na grilu, jíte někoho, kdo za sebou zavírá dveře svého bytu.

Snědli byste psa? Já ne, ale takové prase, které ovšem je stejně inteligentní jako ten pejsek, to jím naprosto klidně. A co je to proti Norům nebo Japoncům, ti klidně pojídají velryby nebo dokonce delfíny. A to prosím delfín je bytost, která zná svoje druhy jménem, velryby mají svou svébytnou kulturu, své písně, klany regionální zvyky. V Africe se jí bush meat, a často to jsou lidoopi, bytosti vyrábějící nástroje a milující svoje děti stejně jako my.

Neměli bychom konečně přestat jíst aspoň ty nejinteligentnější bytosti?

Zkameněl tu drak

Miláčku pozor, manželka nás vidí

Co na mně civíte, táhněte někam, copak si myslíte, že tady čekám...