Základní výzkum je historicky provázen nepochopením. Vždycky se najde někdo, kdo se začne s očividně dobrým úmyslem zabývat náklady všeho druhu a zdánlivě rozumně prosazovat a posilovat tak zvaný výzkum aplikovaný. Začne se hovořit o bezprostředních výnosech, vazbu na průmysl či aplikovaný výzkum. Od toho je už jen krůček k plánování v bolševickém stylu, sofistikovanému hodnocení, které postihne nějaký stupidní kvantitativní ukazatel.
Kdyby se nějaký nepraktický šťoura v roce 1946 nezabýval fenoménem magnetické rezonance, tak by dnes neexistoval celý jeden obor medicíny a byznis samostatného průmyslového odvětví za miliardy dolarů. Tranzistorový efekt byl objeven po dvou a půl letech základního výzkumu, publikován ještě o rok později, teoreticky vysvětlen a patentován snad až v roce 1950. První funkční laser byl předveden Theodorem Maimanem v roce 1960, ale teoretický a základní výzkum probíhal vlastně už od Einsteinovy myšlenky stimulované emise fotonů z roku 1917. Určitě by bylo možné najít mnoho dalších příkladů v biologii, o chemii ani nemluvě.
Dovedu si docela dobře představit toho pitomého pračlověka, který byl tlupou ostouzen za to, že mlátí do kamení místo aby poctivě opálil konec klacku a šel s ním zapíchnout něco k jídlu. Všem přece bylo jasné, že kamením se tak maximálně hází a základní výzkum v jeho otloukání je k ničemu, protože v plánovaném lovu jelenů má smysl počítat jen s poctivě zašpičatělým a opáleným klackem, přičemž správný aplikovaný výzkum v oboru zašpičaťování má smysl jenom tehdy, když tím hned zítra půjde něco zapíchnout. Naštěstí to nikdy dočista nefungovalo, kameny se otloukaly v utajení aby kmenový šaman nevěděl a pokrok nešlo zastavit.
Hodnocení vědecké práce má samozřejmě také svůj smysl a vytváří nezbytnou soutěž ve vědecké komunitě. Každé hodnocení však má své limity, a to jak například hodnocení podle počtu citací, publikací nebo přihlášených patentů. Pokud si nejsme těchto limitů vědomi, každé hodnocení se změní ve frašku a povede k nesmyslným výsledkům.
Nemám v úmyslu nijak snižovat význam aplikovaného výzkumu. Je ale věcí výrobní sféry, aby včas vyhledávaly výsledky základního výzkumu, které mohou mít ekonomický a praktický přínos. Plánování v tomto případě nemá žádný faktický obsah. Pokud výzkum plánujeme, nejde už o základní výzkum, protože ten se zabývá zcela novými věcmi.
Dnes tedy politická reprezentace České republiky cíleně likviduje Akademii věd. Nastavený sestupný kurs financování, který má odsát ze základního výzkumu ca tři čtvrtě miliardy absolutní pokles každý rok představuje vzhledem k růstu nákladů všeho druhu a inflaci reálný pokles ještě výrazně vyšší reálný pokles. Přes varování odborníků a jasné příklady z USA nebo EU se zdá, že politici všech druhů a barev mají na věc v tomto směru názory velmi podobné výše zmíněným kmenovým šamanům: „hlavně aby z toho něco bylo hned, nebo nejpozději zítra“.
