Klimatická konference, v Durbanu, skončila. Úspěch nebo debakl?

Summit v Durbanu skončil po 14 dnech vyjednávání. Co se vyjednalo? Vyjednalo se, že se bude vyjednávat. Pro obyvatele Vanuatu jistě skvělá zpráva, vody je teprve po kotníky. Nová klimatická smlouva prý postaví všechny země, jak rozvinuté tak i rozvojové, včetně velkých znečišťovatelů pod stejný právní rámec pro prosazování emisních závazků. Jenže vyjednávat o ní se má teprve začít.

Evropská unie se snažila prosadit přijetí nových emisních závazků pro všechny. Jenže platným Kjótským protokolem nejsou vázáni největší znečišťovatelé, Čína, USA nebo Indie. Politické reprezentace těchto zemí obvykle v klimatických otázkách dávají přednost reálpolitice "hodně křiku, málo akce". Chudák EU mezi vypadá tak trochu jako důmyslný rytíř de la Mancha. Měl jsem tohoto literárního hrdinu vždycky rád, alespoň něčemu věřil. Platnost Kjótského protokolu tedy byla prodloužena do roku 2017. Jaký má toto prodloužení platnosti skutečný význam ukázala Kanada, která 12. prosince oznámila své odstoupení od Kjótského protokolu. Podle kanadské vlády tento protokol „nefunguje“. No, teď už ne, kanadský krok byl pro Kjótský protokol jako rána hakapikem. Kdo neví co je hakapik, tak jde o kombinaci kladiva a cepínu, pomocí kterého kanaďané utloukají čerstvě narozená tulení mláďata. Utloukání tuleních mláďat je kanadská tradice stejně jako hokej nebo těžba ropných písků v ekologicky cenných oblastech země.
Delegáti konference se prý také dohodli na vytvoření institucí, které budou vybírat spravovat a rozdělovat desítky miliard dolarů ročně. Tyto prostředky mají být určeny pro chudé země, kterým by měly pomoci vyrovnat se se změnami klimatu. Skvělé, utrácet rozvojovou pomoc v rozvojovém světě za naše, západní firmy už umíme dobře.
Zúčastněné země taktéž přijaly pravidla pro začlenění projektů zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) do mechanismu čistého rozvoje (CDM). Jestli je něco naprosto stupidní, pak jsou to projekty zachytávání a ukládání uhlíku. Je to jako snažit se uhasit sopku mokrou utěrkou.
Mezitím USA torpédovaly systém obchodování s emisními povolenkami, zatím jediný reálný nástroj snižování emisí skleníkových plynů. Jak? Samozřejmě demokraticky, jak jinak v USA. Demokraticky přijali zákon, kterým soukromým společnostem zakázaly se systému ETS účastnit. Kdyby něco takového udělala Evropská unie, tak se evropská pravice i její servilní média zblázní. V USA je to ale OK.
Delegáti prý také souhlasili se zvážením soukromého financování a tržních mechanismů jako možnosti financování programu redukce emisí z odlesňování a znehodnocování lesů. Jinými slovy, povolíme soukromým společnostem vykácet a zlikvidovat na co si ukážou a za to někde něco, možná, vysadí. Paráda.
Optimismus politiků nebral mezí.  „Věřím, že to, čeho jsme v Durbanu dosáhli, bude hrát klíčovou roli v záchraně zítřka,“ prohlásila jihoafrická ministryně zahraničí Maite Nkoana-Mashabaneová, která rozhovorům předsedala. Ano. V současné době je v Evropském parlamentu k podpisu písemné prohlášení o vraždění farmářů v Jižní Africe. Zřejmě nejsou klimaticky optimističtí.
„Kjótský protokol rozděloval svět do dvou kategorií. Teď budeme mít systém, který odpovídá realitě dnešního na sobě vzájemně závislého světa,“ uvedla komisařka pro otázky klimatu v Evropské komisi Connie Hedegaard. No, paní komisařka je optimistická. Ovšem než se začne jednat o něčem konkrétním, tak paní Hedegaard dávno komisařkou nebude a to je pak velmi snadné být optimistický.
Generálním tajemník OSN Pan Ki-mun označil dohodu za „významný průlom, který bude vést snahu světa k řešení příčin a důsledků klimatických změn“. O OSN nemám naprosto žádné iluze. Tato organizace klidně přihlíží jakémukoli vraždění, válkám, ožebračování kdekoli na světě. V nejhorčím případě dotyčná země odejde ze zasedací síně. OSN prý příští rok vypracuje harmonogram přijetí dokumentu jednotlivými členskými státy. Ovšem pokud se otázky klimatických změn přesunuly do OSN, je to jako by se přesunuly se do márnice. Samozřejmě vůbec není dojednáno, jak bude dohoda vymáhána a jak se na jejím plnění budou podílet bohaté a chudé státy. Vypracovaná doporučení mají být představena koncem roku 2012 na summitu v Kataru. Třeba je představí české veřejnosti důvěrně známý katarský princ.
Organizace Greenpeace konstatovala, že smlouva je vítězstvím znečišťovatelů nad lidmi. Alespoň že Greenpeace nepodlehl rakovině dnešní politické korektnosti.  Kritizovali především vágní znění dohody, kde chybí mimo jiné jakýkoli konkrétní nástroj ke snižování skleníkových plynů. Není divu, vzdyť se nepodařilo ani prodloužit závazky ke snižování emisí z Kodaně a Cancúnu. Ale upřímně řečeno,  to je přece logické, vždyť tam byly současně přijaty pokyny ke zvýšení transparentnosti plnění závazků. Nelze přece dopustit, aby na škůdce bylo vidět.
Takže byl Durban úspěch nebo prohra? Ani jedno. Durban byl totální debakl. O to horší, že všichni předstíráme něco jiného.