Než téma eurovoleb vyčichne, politologové, komentátoři a redaktoři se předbíhají s interpretací výsledku. Dovolím si také jeden pohled, který asi nebude příliš typický. Pohled sociálního demokrata, který v těchto volbách ještě ke všemu uspěl. Tak tady je.
Bleskové opakování čísel „bez desetin“
2004 2009
volební účast 28% 28%
ODS 30% 31%
ČSSD 9% 22%
KSČM 20% 14%
KDU-ČSL 10% 8%
úspěšní nezávislí 19% 0%
Co to asi znamená
Evropské volby mnoho voličů nezajímají. Chodí k nim stabilní počet lidí s nadprůměrným rozhledem, kteří si uvědomují význam těchto voleb. Výsledek ODS je v těchto volbách stabilní, ODS je spolu s komunisty stranou s tzv. „tvrdým voličským jádrem“, tedy s voliči, kteří ODS chodí volit vždy a ve všech volbách. Voličské jádro KSČM pomalu mizí, volební potenciál této strany slábne, její ideologie nikoho příliš nezajímá. KDU-ČSL má také stabilní voliče, ovšem vnitřní rozkol ji oslabil.
Dvě sdružení nezávislých, která uspěla minule, byla vymazána. Ukázalo se celkem jednoznačně, že nešlo o stabilní politické subjekty, ale o individuální projekty mediálně známých jednotlivců a euroelektorát to poznal a potrestal. ČSSD získala oproti minulým volbám 5 mandátů navíc, protože vyluxovala hlasy mizející komunistům a části proevropského elektorátu ODS. ODS naopak pohltila euroskeptické voliče Jany Bobošíkové, Železného Libertas i Machovy SSO a tím vyrovnala výsledek z minula. K volební účasti je nutno poznamenat, že nebyla kampaní do evropských voleb jakkoli dotčena. Nepřišli ani „konzervativní mladí“ ani „levicoví staří“. K volbám chodí ti, kdo k nim chodit chtějí, nikdo na tom mnoho nezmění, a to dokonce ani počasí ne, vždyť i propršená sobota doplnila počty na stejných 28% jako před pěti lety.
Chcípání chimér a informačních oblud
Velmi záhy po narození chcípla chiméra ODS, že lze nezkušené mladé zfanatizovat přes facebook. Mladí lidé jsou v této společnosti podstatně dál, než starší generace, Evropa pro ně představuje budoucnost a euroskepse je pro ně poměrně odpudivá. Mají rozum.
Chcípla představa části ČSSD, že bolestivá témata z tuzemské politiky dostanou euroskeptický elektorát k volbám. Série zrad minulého století, Jalta, Mnichov i rok 68 jsou stále v paměti pouze u starší generace a pochopení, že ve sjednocené Evropě je nám bezpečněji se dosud nedostavilo.
Chcípla děsivé informační bobobluda o zabírání majetků v Sudetech. Pikantní na tom je, že jak jsem měl příležitost projet republiku, tak tenhle žvást beautyface Bobo byl zajímavý tím víc, čím dál jsem byl od hranice s Německem.
Po zásluze chcípl strašidelně chřestící železňák s fiktivní hrozbou afroimigrantů. Zdechla ale také jedna hodná pohádková obluda, a to antikomunistický bubák ODS. ODS jako jediný relevantní představitel pravice se v kampani prakticky vůbec nevymezila proti KSČM. ODS se vymezovala pouze proti demokratické levici, tedy ČSSD. ODS totiž komunisti nevadí. Jsou s ní euroskeptičtí, jsou s ní izolacionističtí, volí s ní prezidenty a bojují s ní proti ČSSD.
Zrada na voličích v podání ODS
ODS, přestože má proevropský elektorát, vystupovala v kampani euroskepticky. Ztopořený předseda se dal v závěru kampaně slyšet, že Lisabonská smlouva, kterou naštěstí poměrně vehementně prosazoval, je mrtvý dokument. Den po volbách poslanec Zahradil deklaruje vstup do jakési zatím neexistující eurorealistické (čti euroskeptické) frakce, přestože elektorát ODS je proevropský. Europoslanci ODS tedy opustí vlivný pravicový klub a budou se pravděpodobně účastnit válečných tanců spolu s britskými konzervativci, u kterých je izolacionismus dán koloniální minulostí a ostrovním původem, a s nacionální a katolickou stranou Polska bří Kaczynských. Opět tedy vstupuje v platnost Topolánkův teorém z roku 2006: Kdybychom před volbami řekli, co budeme po volbách opravdu dělat, nikdo by nás nevolil.
