Biodiverzita a jiné zločiny

Disclaimer: pokud nemáte smysl pro humor nebo nemáte rádi ironii, tak nečtěte dál, neboť byste byli ohroženi rozčilením a jeho případnými důsledky

Marketingfacts

Potomek jedné mé známé si nalepil na mobilní telefon nálepku týkající se biodiverzity. Se zlou se potázal, nikdo nevěděl co to je. Ale ke cti teenagerům slouží, že se zeptali. Mohli nakonec a priori předpokládat, že se jedná o nějakou propagaci hodně, ale opravdu hodně volné lásky.

Starší generace by si pod pojmem biodiverzita mohla představit svérázný druh zločinu, páchaný zločinci - biodiverzanty. Ostatně jedním hobby v řadě západních velkoměst je tak zvané guerillové zahradnictví, takže biodiverzanti mají dokonce svou webovou stránku.

Veřejnost má o obsahu pojmu biodiverzita představu poměrně mlhavou, odborníci se o tom dokáží nepříčetně hádat. Biodiverzitu totiž nejde chápat jen jako telefonní seznam druhů, je to spíš rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních, možná jakýsi celkový projev genetického bohatství planety.

Když Evropská Unie přijala záměr zastavit úbytek druhů do roku 2010, všichni, od nevládních organizací, ochranářů, ministrů, maxistrů a jiných úžasných aktivistů se radovali. Planetolog Václav „Tužka“ Klaus dokonce myslím někde napsal, že nové druhy naopak přibývají. Nepovedlo se, proces se nejenom nezastavil ale dokonce se zrychlil. Cíle tedy splněny nebyly, všechno se dokonce zhoršilo.

Evropská Komise nyní vydala tiskovou zprávu o nové strategii zastavení úbytku biodiverzity, tentokrát do roku 2020. Zákony na ochranu přírody nikde v Evropě příliš nerespektujeme, takže jedním z pilířů bude "plné provádění stávajících právních předpisů na ochranu přírody". Chystáme se „zlepšovat a obnovovat ekosystémy“ a neumíme vyléčit obyčejnou rýmu. Ani "zajištění udržitelnosti činností v oblasti zemědělství a hospodaření v lesích" nebude jednoduché, když naší modlou je růst, a měřítkem růst růstu? Jak postupně vyjídáme ochraňované ekosystémy, dáváme za cíl například "zabezpečit a ochránit populace ryb v EU". Místo abychom hledali vinu u sebe, tak se budeme pokoušet o "kontrolu invazivních druhů", obviněných za naše vlastní chyby. A abychom to tak nějak omluvili, utišili černé svědomí, tak budeme "zvyšovat příspěvky EU ke globálním opatřením".

A pravda? Je velmi jednoduchá. Není nutné sahat po nějakém "odchodu do doby kamenné", vzdávat se civilizace. Stačí změnit náš přístup k ekonomice, víc se věnovat kultuře, vzdělání, volnému času a trochu méně spotřebě hloupostí a přejídání. Evropa sama o sobě by mohla fungovat. Její populace je stabilní, přechod na šetrnější technologie je možný ekonomicky i technologicky. Stačí úspora energií a recyklace surovin, ochrana přírody bez falešných slibů a přehnaného omezování hospodaření v krajině, která je tak jako tak produktem lidské činnosti.

Skeptik namítne, že tu nejsme sami a USA, Kanada, Čína, Indie, Pákistán, Afrika, tam všude se na životní prostředí kašle. Inu, je to tak, je to pravda. Tak proč tedy chránit něco, co jiný ničí? Odpověď pro sebe nacházím v prohlášení jistého mého vysokoškolského učitele: „Víte, pane kolego, je třeba vytvářet ostrůvky pozitivní deviace a doufat, že se jednoho dne spojí.“