Jak v žertu poznamenal jeden můj kamarád na adresu mého blogu, ať napíšeš co napíšeš, stejně budeš debil, protože jsi socan. No, asi má pravdu. Takže kdo s tím má potíž, ať se adaptuje, nebo jde číst něco jiného.
Adaptace, neboli přizpůsobení je klíčové slovo v celé evoluci. Druh, který se adaptoval, přizpůsobil prostředí co nejlépe, přežil. Ten který to nedokázal, zmizel v evolučním odpadkovém koši. Adaptace je klíčové slovo i v sociologii či psychologii. Adaptabilní, přizpůsobivý člověk nemá tolik problémů žít v souladu se svým okolím, méně trpí stresy, lépe zvládá svoji roli. To ostatně platí i o národu, kultuře nebo chcete-li menšině.
Zapršelo, jak to má evropský monzun ve zvyku už víc než pět let, média otevřeně mluví o globálních změnách klimatu. Díky bohu. Jenže otázka dávno nezní jestli dochází ke změně klimatu. Otázka ani nezní jestli za ni může lidská činnost. Otázka zní, jestli se náš druh dokáže adaptovat.
Jiné druhy se už adaptují. Třeba některé druhy pavouků v Grónsku se pomalu ale jistě zvětšují. Adaptují se velmi pravděpodobně na změnu teploty a na změnu poměru plynů v atmosféře.
Dovolím si zaspekulovat. Vypustíme do atmosféry všechen, nebo skoro všechen uhlík, který planeta pohřbila do ropy, uhlí a plynu. Pozitivní zpětná vazba uvolní metan i z permafrostu a z hydrátů metanu na mořském dně. Dostaneme postupně podmínky, které na planetě byly někdy před 650 000 000 lety. Členovci, hmyz a obojživelníci či plazi se adaptují. V evoluci si už takové podmínky vyzkoušeli. Ale savci, ti byli tehdy ještě “na rýsovacím prkně evoluce”. Budeme se tedy my umět adaptovat? Konečně se ukáže, jak říkal jeden kolega, jestli prostistojný palec a neokortex jsou evolučně úspěšné znaky.
