Vychladlý Radetzky-Marsch po indicku, s telavivským energy drinkem

Hudba má údajně léčit, spojovat národy i nespojitelné. Pojďme si dát sami sobě o tom lekci! Jezuity do života v dětství nastartovaný a z patricijské bombajské rodiny pocházející Ind Zubin Mehta se dnes, 1.1.2015 úporně snaží v samém závěru knížecky noblesního Das Neujahrskonzert 2015, roztleskat do taktu Radetzky-Marsch noblesní škrobené Vídeňáky, včetně sociálně demokratického presidenta Heinze Fischera. Ano, přesně toho Fischera, co na rozkaz C.I.A. dal ihned v haptáku na letišti Schwechat přistát a prošacovat letadlo svého prezidentského latinskoamerického kolegy Eva Moralese. A tedy i v rozporu s mezinárodním právem nechal rakouskou policii zaútočit na suverénní teritorium Bolivijského mnohonárodnostního státu (Estado Plurinacional de Bolivia). 

Proč? Protože se C.I.A. obávala, zda v letadle necestuje z Moskvy do Jižní Ameriky zločinec nejvyššího kalibru pan Edward Snowden. Ten zlosyn, co nám všem neamericky prozradil, jak jsou Spojené státy a jejich miloučké služby C.I.A. a N.S.A na nás obrovsky hodné, ba pře/hodné. A jak se o nás všechny a naše blaho zajímají.

Pokračujme ve spojování nespojitelného a sledujme snahu Inda Zubin Mehty, jenž je mj. i permanentním residentem USA a čestným občanem izraelského Tel Avivu a laureátem dalších izraelských vyznamenání. Zubin se obrací s povelem k presidentu Heinzi Fischerovi do čestné lože. Heinz opatrně přikládá dlaně k sobě. A jeho nejbližší okolí se snaží sekundovat. Postupně se přidávají i někteří hosté ve snobsky vyprodaném sále. Teprve, když je jasné, že „je žádoucí a očekávané“ tleskat do taktu, alibisticky se připojuje další část publika.

Laik či čistá duše (pod poučkami „hudba léčí“ a „spojuje“) by očekávala, že tleskání do taktu buď bude spontánní, anebo naopak povrchní. Ale tady vidíme v přímém přenosu snahu „dělám, že mi to baví – ale muselo to vůbec být“?!

Pod Radetzky-Marsch byli „slavnostně a habsbursko-knížecky noblesně“ posunováni Češi, Slováci a další Slované do mlýnku na lidské maso První světové války, která právě před 100 lety nabírala na intenzitě nejen v celkových ztrátách lidských životů - které tři roky nato již činily okolo 10.000.000 mrtvého, 8.000.000 pohřešovaného a 20.000.000 zmrzačeného a zraněného Kanónenfutru.

Zubinovo provedení Radetzky-Marsch se chýlí k finále – kdo netleská do taktu v sále, jako by nebyl. Přesto stále ještě hlukoměry potlesku mají značnou reservu k disposici. Konec. Je dohráno.

Zvedá se obří klasický frenetický aplaus „spokojeného“ publika. Hlukoměry jsou na maximu. Do aplausu se uvolnilo i napětí ze společensky vynuceného rytmického tleskání. Hledám stopy uvolnění či naplnění očekávání v tvářích publika. Moje představy o rolích hudby v léčbě a spojování ale naplňuje jen jedna orientálka v sárí. Možná je tedy již hudbou téměř vyléčená a se škrobenými knížecko-noblesními Vídeňáky již i propojená. Ab Platz!

Pomašírují Vídeňáci znovu nadšeně na Moskala či nepomašírují Vídeňáci nadšeně na Moskala? Bude jim k tomu vyhrávat Radetszky-Marsch a pobízet je Ind Zubin s čestným telavivským občanstvím? Vyzve Vídeňáky k Drang nach Osten úslužný sociálně demokratický Heinz? Či budou již na scéně jiné loutky, olivrejované prestižními občanstvími? Potáhnou v rytmu Radetzky-Marsch děti těchto škrobených a „knížecky noblesních“ Víděňaků? Anebo „se sežene“ Kanónenfutr někde jinde – mezi jinými dětmi? 

Půjdou i Češi? Knížecky noblesně? Anebo trochu jinak?