Nejen, kam oko Alláha nedohlédne...

Volá recepce, partnerka si uvazuje šátek a vyrážíme. On čeká v recepci i se synkem. Je svátek a vzal jej s sebou. Nasedáme do velké limuzíny s nevypnutým motorem, zaparkované pár desítek metrů od hlavního vchodu. Chtěl nám udělat radost, abychom nasedli do příjemně klimatizovaného interiéru. Nikdo auto nehlídal a kdokoliv mohl odjet.  V dnešním Česku nemyslitelný hazard – už jen představa opletaček s pojišťovnami a advokáty třetích stran! Vzpomínám, jak za zlého bolševíka v ČSSR chodili policisté lidem kontrolovat, zda mají uzamčená auta. Pokud našli nezamčené, sháněli jeho majitele, aby je uzamkl. Lidé nechávali na sedačkách deštníky, aktovky, kabelky. Dnes - v době boje nejen českých bezdomovců a narkomanů o holé přežití, nechat i barevnější časopis nebo knihu viditelně i v uzamčeném autě - by to bylo v Česku skutečně nemyslitelné! Za zlého bolševíka na mne na zadní sedačce auta vždy čekala pestrobarevná kašmírová deka od babičky.

Pokud se vůbec tehdy nějaké auto ztratilo, začínali policisté pátrání tím, že zkoumali možné trasy vedoucí okolo parkovacího místa směrem od hospod. Obvykle se nějaký opilec „chtěl jen popovézt“, aby si ušetřil cestu. Dle zákona nešlo ani o krádež, ale snad jen o tzv. zneužití cizí věci. Asi jako kdyby se chvíli opíral o cizí berli. To si dnes v době špičkově vybavených českých padělatelských autodílen, českých policistů a úředníků zapojených do sériové legalizace odcizených aut, aby splatili školné svých dětí a přežili důchod, ani nedokážeme představit! Že kdy vůbec taková doba „laxnosti vůči cizímu nezajištěnému majetku“ v Česku byla? Za zlého bolševíka se obvykle auto našlo nezamčené před domem „pachatele“, často i s klíčky v zapalování. Ve výjimečně horších případech v příkopě anebo obtočené o kandelábr.

Ale zpátky na zem! A do svátečně neucpaných teheránských bulvárů. Je to až svatokrádežné – obrovské mnohaproudé bulváry, kam se v běžném íránském dni vejde i 7-9 aut jedním směrem vedle sebe, jsou nyní naším eldorádem. Nespěcháme, ale projíždíme se cik cak po světové metropoli, kam i s okolní aglomerací spadá až přes 15.000.000 občanů. Každý den, den co den. Vzpomínáme, že daleko menší města „v našem svobodném světě“ bývají obklopena slummy, na každém kroku žebrák, prostitutka, dealer drog, zastavárny, lichvárny,nevěstince. Tady klid, pohoda, záplavy květin – a čisto! 

Kdysi, za hodného a Američany i Brity instalovaného a udržovaného proizraelského šáha Pohlaví byl právě Teherán rekordmanem v koncentraci lichvy, prostituce, alkoholových doupat. Doslova platilo: buď na oslu, či v mersídísu! A nic mezi tím. Výjimkou byly snad jen manželky a konkubíny statisíců izraelských „poradců“ a „konzultantů“ u obdoby Gestapa – šáhovské instituce jménem SAVAK -  anžto i dámy se občas snížily k „brouku“, oplu nebo „jen audi“. Jinak všude pouze osli a mersídísi – ne náhodou začíná film Baader Meinhof Komplex poníženou slavobránou pro šáha v Západním Berlíně. A následným masakrem německých demonstrantů v Berlíně agenty Mossadu a Savaku - ruku v ruce s „demokratickou západoberlínskou policií“.

Vzpomínáme a probíráme dnešní české žebráky, narkomany, prostitutky, kořalny, zastavárny, lichvárny a zpoplatněné krevní banky – „vý dobytek“ 25 let od výstupu Václava Havla na balkón Melantrichu. Každé malé české město je jimi nyní protkáno. Ale i exekutorskými velkotovárnami, jako tomu bývalo v Teheránu za šáha. Írán byl tehdy rekordmanem v koncentraci lichvy a korupce – jako dnešní Česko.

Projíždíme okolo někdejšího bloku prostitutek, které svým řemeslem obšťastňovaly statisíce izraelských a amerických „poradců“. Okolo nyní smrtkami pomalované bývalé americké ambasády.

Klimatizovaná limuzína lehce zdolává značné převýšení do „Severního Tehranu“ v podhůří velehor. I dnešní výstavba bytů pod 60m2  je zde výjimkou. Zajíždíme ale do vilové čtvrti, kde před 35 lety luxusně žili exponenti prosionistického režimu. Dodnes zůstaly vily obezděny vysokými ploty. Chybějí jen „střílny na lůzu“.

Užíváme si rovnou z lednice skvělé ovocné nealkoholické pivo Bavaria vyráběné dodnes v německé licenci. Sedáme si na terasu a těšíme se pohledem na moderní teheránské věžáky a mrakodrapy. Testujeme zvědavě jeho vztah k alkoholu. Zjišťujeme, zda se někdy při svých častých cestách na Západ napije vína nebo alkoholického piva.  Naprosto věrohodně se nám snaží vysvětlit, že rozdíl mezi člověkem a zvířetem je v rozumovém chápání okolí. Při požití alkoholu si člověk zastírá vědomí a blíží se vnímáním okolního světa zvířeti. Vyplývá to nejen z učení islámu, ale zní to i logicky.

Docela mu věříme, když se každodenně přesvědčujeme jaký markantní rozdíl je Teherán za prosionistického šáha Pohlaví a nyní. A jak zbídačená jsou za posledních 25 let česká města a městečka - plná dravosti a zároveň ponižující bídy.
A počínajících slummů.
Města, postrádající lidskost.

Zpět si bereme jedno jeho auto. Jedeme sami zpět do centra a nadále si užíváme prázdné bulváry. A probíráme vliv alkoholu, jeho distribuce, lichvy a demokracie na svět.
Vzpomínáme na dobu krásného šáha Mohammeda Réza Pohlaví a krásné šahbánů Farah. Kdy Írán působil tak imperiálně noblesně a "knížecky"! 
Plný bídy, lichvy, exekucí, mučení a politických vražd...