Finální cíl: Privatizace zisků a znárodňování ztrát – Über Alles!

Ovčané se (nadále znervózněle) ptají, komu to hrají? Odpověď je snadná – nejzdatnějšímu „kolíkáři“. Už na prahu lidských dějin ti pravicově smýšlející si vykolíkovali první soukromou zahrádečku – a kořist vtahávali dovnitř. Naopak - ohlodané kosti, výkaly a neupotřebitelné zbytky vysypávali vně zprivatizovaného „ráje“. Dnešní doba je jen pokročilejším stádiem pradávna. K zajímavým paradoxům dochází např. v Tichomoří. Ještě před několika desítkami let v některých komunitách neexistovalo „soukromé vlastnictví“. Vše bylo všech. Příchozí běloch měl problém, když si chtěl cokoliv „koupit“. Stejně tak měl běloch problém, když nedokázal pochopit, že si domorodec cokoliv z bělochova „majetku“ vypůjčil. 

Stejně jako běloch hleděl na domorodce jako na „nesvéprávné a nepravicující magory“, hleděli tak domorodci i na bělochy. Nejlépe vystihující jsou doložené případy z dnešního Vanuatu, během koloniálního období se nazývajícího Nové Hebridy. V roce 1906, tj. před cca 100 lety, bylo na Nových Hebridách vytvořeno francouzsko-britské unikátní „Kondominium“. Domorodí Melanésané byli vyloučeni z možnosti získávat občanství.

Přesto (anebo právě proto) s pobavením Melanésané sledovali neustálé automobilové havárie mezi Francouzi a Brity, kteří sveřepě jezdili po egoisticky zamýšlených evropských versus imperiálních stranách silnic proti sobě. A nebyli schopni a ochotni se vyhnout jeden druhému. A raději si vzájemně ničili auta v nekonečných bouračkách.

Dnes jsou i tyto, nedávno ještě prvobytně, pospolné ostrovy vykolíkovány. A vesměs obehnány ploty a drátem jak např. „vyspělé“ Švýcarsko. I když na ostrovech jsou velvyslanectví i Austrálie, Francie a Nového Zélandu, tak největší ambasádu v hlavním městě Port Vila provozuje zlá Čínská lidová republika, vedená ještě více zlou Komunistickou stranou Číny. A mezi největší vlastníky latifundií a investory patří právě Číňané a čínské právnické osoby z Číny i třetích zemí.

Čína je i největším poskytovatelem přímé (i skryté) rozvojové pomoci – bez ohledu na to, že Vanuatu je členem jak Francophonie, tak Commonwealthu of Nations.

Okolo nás se tříští kdysi efektivní solidární zdravotní systémy, sociální, dopravní a kritické infrastruktury. Každý nabyvatel se snaží zuby nehty vyrvat zprivatizované „kořisti“ zisk. A státu – a nám ostatním – odhodit ztráty, odpady a zátěže.

Viz. současné poznání, že 25 let od Převratu 1989 se nám zdražila více, nežli 100 násobně voda. A to nejvíce v těch městech a regionech, kam vstoupil zahraniční investor. Naprosto stejné je to s kvalitou bydlení v ČR, kde nájemné vystoupalo na více, nežli STONÁSOBKY někdejších úhrad – a kvalita služeb nejen v dodávce vody, ale i bydlení, se za 25 let nikam výrazně pozitivně neposunula.    

Výkřiky Havloidů i žurnalistů v „nezávislých“ médiích o „levných banánech“ jsou jen úsměvnou vsuvkou finálního poznání.  Poznání, které se v mnohém neliší od poznání Melanésanů na Vanuatu, že nejlepším hospodářem, patronem i rozvojovým podporovatelem je zlý SILNÝ STÁT, nežli smečky směšných - do sebe nekonečně úmyslně havarujících - západních „civilzovaných“ kolonistů. A naprosto Melanésanům nevadí, že ten STÁT je zlý „lidový“, vedený ještě více zlou Komunistickou stranou Číny.

To by mohlo vadit jen ve zbídačených a vyexekutorovaných Čechách, vedených přes 25 let Havloidy, s vymýváním hlav od Pražské lumpen-kavárny.