Přesně před čtyřicet lety, 20. února roku 1982, přistála v Praze na Ruzyni tři letadla Tu-154. Stalo se tak v přísném utajení. Především o nákladu, který byl přepravován, věděli jenom vyvolení.
Zlato, magický žlutý kov, umí již tisíce let člověka potěšit i potrápit a dokáže z něho udělat boháče i žebráka. Pro zlato byli a pořád jsou ochotni lidé obětovat vše, někdy i vlastní život. V případě československého národního zlatého pokladu vše začalo po rozpadu monarchie a vytvoření Československa. Nadšení z konce války a vzniku vlastního státu vyústilo v národní sbírku, která doplnila náš podíl z bankovního systému Rakouska-Uherska.
Před začátkem druhé světové války mělo Československo v trezorech 96 tun zlata. Vzhledem k blížícímu se válečnému nebezpečí byla většina tohoto pokladu převezena do britských a švýcarských bank. Ale ani ve Švýcarsku, ani ve Velké Británii našemu zlatu moc bezpečno nebylo, jelikož byla část za podivných okolností převedena do Německa.
Po skončení druhé světové války se sice nějaké zlato objevilo v Německu, ale moc se toho do státní banky nevrátilo. Osud našeho zlata byl stejně tak zajímavý jako ochota západních spojenců nám poklad vrátit. Ve škole jsme se učili, kdo nás osvobodil ve druhé světové válce, ale že si nechali za to zaplatit od Československa, to si nějak z učebnic nepamatuji. Přičemž si myslím, že například státy, které se podílely na Mnichovské zradě, by měly platit spíše nám než my jim. Ale dějiny se neptají na názory lidí. Navrácení zlatého pokladu bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí Velké Británii a USA poplatek či daň za osvobození. Snad to bylo oficiálně vysvětleno, že platíme například Britům za vybavení našich jednotek na západě, jako by naši vojáci nebojovali i za jejich svobodu. Já to detailně nestudoval, ale připadá mi to podivné. Například naši letci v bitvě o Anglii. Úspěšně ji ubránili, někteří položili za to i svůj život a my jsme museli zaplatit jejich oblečení a vybavení? Někdy si musím o tom něco přečíst.
Ale zpět ke zlatu. Je pravda, že zájem zmíněných států značně opadl po nástupu komunistů k moci v Československu. V následujících letech se jednalo, v Evropě i v USA, ale nic konkrétního se nedělo. Až po zdlouhavých jednáních se dosáhlo v roce 1981 dohody. Jako den „D“ byl stanoven 20. únor 1982. z americké a britské banky doputovalo zlato do švýcarského Curychu, kde bylo přeloženo do našich třech letadel. Nakolik to bylo výhodné se lze jenom dohadovat. Ostatně některé detaily této transakce nejsou známy dodnes.
*
O našem zlatě jsem zde již jednou psal: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=596287
O ruském (carském) zlatém pokladu jsem si také zjišťoval nějaké informace a posléze něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585505
