V České republice jsou místa, kde i odborníkům docházejí argumenty. K těm nejslavnějším patří zvíkovská Markomanka. Tato zajímavá věž zvíkovského hradu je považována za jednu z nejzáhadnějších staveb v Čechách.
Přesný datum jejího vzniku není znám. Když český kníže Václav I. zakládal gotický hrad Zvíkov, údajně tam už věž stála. Rožmberský kronikář Václav Břežan píše o roce 760. Archeolog Jan Erazim Vocel jde v čase ještě dál a tvrdí, že když Římané postupovali do střední Evropy (2. století našeho letopočtu), tak tu stavěli společně s germánským kmenem Markomanů obranné věže. Obdobný názor má německý historik Maxmilián Millauer s tím rozdílem, že posouvá vznik věže ještě o sto let dozadu. Podle něho ji postavili Markomané sami. Podle tohoto se asi také začalo říkat věži Markomanka. Existují však ještě časově odvážnější tvrzení, která přisuzují věži keltský původ, to znamená období 6. až 5. století před naším letopočtem. Tento názor se opírá o skutečnost, že Zvíkov stojí na místě někdejšího keltského oppida. Každá z těchto hypotéz má své odpůrce a tak od kdy tady věž stojí, ví asi jenom ona sama.
Masivní hranolová stavba stojí v nároží dnešního vnitřního hradu a je asi 20 metrů vysoká, půdorysný rozměr je zhruba 12 metrů. Byla postavena z hrubě opracovaných kvádrů, podle kterých se jí říká hlízová. Kameny mají otesané pouze okraje, jejich zbývající část byla ponechána hrubá, působí vypoukle a měla by připomínat hlízy. Kamenných řad je 44 (možná i 45 - záleží, zda se počítá i spodní řada).
Doba vzniku věže není jedinou záhadou a neznámou. Také v případě písma, které se nachází na kamenech ve spodních řadách, se jedná o hádanku. Novodobí historikové sice tvrdí, že to jsou kamenické značky, ale jejich zdůvodnění nepřesvědčilo všechny. Tajuplně vyhlížející symboly na kamenných kvádrech zvíkovské věže, které se protínají i prolínají ve zvláštních liniích, podněcují dodnes fantazii návštěvníků hradu. V případě, že by věž pocházela až z doby keltské, pak by šlo značky chápat jako magické ochranné symboly, kterými Keltové vybavili tuto stavbu. Znaky nebo značky nelze snadno rozeznat, jsou vyryty do hrubého povrchu a jsou různě umístěny. Vyskytuje se 36 znaků, přičemž některé se opakují, celkem je jich asi 56.
Aby toho nebylo málo, tak také uvnitř věže se dějí zajímavé věci. Službu tu vypovídají elektrická zařízení jako fotoaparáty a kamery. Někteří lidé cítí divnou tíseň nebo slyší podivné zvuky. Údajně tragické důsledky mělo natáčení pohádky Marie Růžička. Režisér zemřel později za podivných okolností a představitel hlavní role spáchal sebevraždu. Tyto události se připisují místním duchům, mezi kterými je nejznámější zvíkovský rarášek.
Psychotronikové zde samozřejmě zkoušeli měřit a zjistili, že silný energetický sloupec se nachází uprostřed Korunní síně a táhne se směrem nahoru. Někdo toto místo chápe jako negativní jev, jiný to vidí naopak pozitivně. Například Václav I. sem nechal převézt z Prahy v neklidných dobách královskou korunu. I kdyby člověk na tyto věci moc nevěřil, po návštěvě Zvíkova mu většinou nezbývá než souhlasit, že něco mocného tady působí. Při stoupání na věž jedno ze světel několikrát zablikalo, aby poté zase svítilo normálně. Když jsem fotografoval v areálu hradu, tak baterie na displeji ukazovala plnou hodnotu. Poté, co jsem začal fotit ve věži, byl fotoaparát vybitý. Patrně si zvíkovský rarášek nepřál další záběry.
