Žába, princezna a moje žena (jedna menší ferrata v Karlových Varech)

Moje ženuška projevila přání jít o dnešní slunečné neděli někam na výlet. Nejlépe tam, kde nejsou lidé. Řekl jsem si, proč jí to přání nesplnit.

Nejprve jsme spatřili žábu a já ji chtěl políbit. Co kdyby to byla princezna? Moje ženuška však nesouhlasila. Tak dostala pusu ona. Princezna nebo královna, to není zase takový rozdíl. Uvažoval jsem také, že bych tu žábu snědl. Vzpomněl jsem si totiž na jeden výrok (snad to řekl Mark Twain): „Když ráno sníte živou žábu, tak si můžete být jisti, že nic horšího vás už ten den nepotká“. To ostatně ani tu žábu. A také nebylo ráno, proto jsem od svého nápadu ustoupil.

Nad údolím řeky Ohře jsem na mapě objevil čárkovaně značenou cestu. Tudíž nic zpevněného, ale zase jistota, že tam nebudou davy lidí. A opravdu nebyly. Zpočátku jsme museli obejít několik močálů, než jsme objevili počátek cesty.

Poté se cestička zužovala a zužovala, až se skoro ztrácela. Neztrácela, jenom pokračovala po skalách. Přišly okamžiky, které moje žena miluje. Možná ještě víc, jak moji maličkost. Pěšinka uzounká a dole pod námi sráz. Pod nohami terén nejistý, lehce se drolící a klouzající.

Co víc si může člověk přát. Kde se vzala, tu se vzala, jištěná cesta se před námi objevila. Ocelové řetězy na skalách jako opora rukou a stupy na zemi pro jistou nohu však mé ženě na radosti nepřidaly. Zato já byl v sedmém nebi. Takový terén já miluji.

Má drahá polovička zažívala poprvé takovou menší ferratu. Dlouho si musím pamatovat její ladný pohyb po skalách, jelikož ji na něco podobného již asi nepřemluvím. Ale já opravdu netušil, kam jdeme.

Nakonec zvládla i poslední úsek cesty směrem dolů ke Svatošským skalám. Zvolil jsem zkratku, která však nebyla nejkratší a nejjednodušší. Jak tomu ostatně většinou bývá.

Moje ženuška má však v sobě ukryto nejenom něžné ženství, ale i ohromnou sílu a odhodlání. Prostě bytost, která něco vydrží. A dokonce bez nadávek a s úsměvem.

Děkuji Pavlínko, prožil jsem kouzelné odpoledne.

Z té vyhlídky, ke které jsme se vydali, toho moc vidět není. Podstatně lepší výhledy jsou z té Lesní vyhlídky (odtud je také ta fotografie výše) a především k ní je podstatně lepší přístup ze zpevněné cesty.