Václav je slovanského jméno, které se vyvinulo ze staršího Věnceslav. Dříve se užívalo často, ale jeho obliba klesá. Přitom se jedná o nejčastější jméno českých vládců. Že by již lidé doma nechtěli mít budoucího knížete či krále?
V čele Českého království stanulo mnoho panovníků a pět z nich mělo jméno Václav. Určitě nejznámějším byl sv. Václav. Žil na počátku 10. století (asi 907 – 935), tedy již celkem dávno a vládl pouze něco okolo 10 let (asi 922 – 935), tedy ne moc dlouho. A přesto je více než tisíc let tak významným duchovním symbolem a patronem českého národa a lidé se k němu obrací s prosbou: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“.
Podle legend byl sv. Václav spravedlivý, učený, moudrý, uměl číst i psát, což nebylo v té době obvyklé. Bibli nejenom četl, ale též ji rozuměl. Staral se o chudé, sirotky, vdovy i poutníky. A snad uměl dokonce konat zázraky. Ale ani ty ho neochránily před jeho bratrem Boleslavem I. v osudné pondělí 28. září 935 (podle některých možná roku 929). To, co začal ve Staré Boleslavi u kostela sv. Kosmy a Damiána toho rána Boleslav I, dokonali Tira, Česta a Hněvsa. Sice není úplně jisté, kdo z nich zasadil smrtící ránu, ale obraz umírajícího knížete Václava visícího na dveřích kostela již nikdo nezměnil.
Dalším nositelem tohoto jména byl český král Václav I. (zvaný jednooký), který žil v letech 1205 - 1253 a vládl od roku 1230 do 1253. Tento panovník měl fobii ze zlata a vyzvánění zvonů u něho způsobovalo záchvaty. Aby toho nebylo málo, tak když mu zemřel nejstarší syn Vladislav a Václav I. se rozhodl odjet na několik měsíců na hrad Zvíkov, tak se jeho další syn, Přemysl Otakar II., nechal prohlásit králem. Václav I. se však ukázal jako silný vládce, brzy sjednal pořádek v zemi a vládl až do své smrti, 23. září 1253.
Český a polský král Václav II. žil v letech 1271 – 1305 a vládl od roku 1278 do 1305. Tento panovník, kterému jedna koruna nestačila, měl pro změnu strach z koček a z bouřky. Byl však nesmírně zajímavou osobností, v dějinách možná zatím nedoceněnou. V duši byl umělcem, básníkem, měl rád zpěv a milostné písně. Jako muž byl známý svou erotickou náruživostí. Ohledně jeho vlády je zajímavostí, že si nezvolil jako centrum Prahu, nýbrž Hory Kutny (tak se tehdy říkalo Kutné Hoře) a založil slávu města, které se stalo postupně druhým největším v Českém království. Je až neskutečné, co všechno Václav II. během své krátké doby vládnutí dokázal. Například nechal razit jednotnou minci pro celé království, proslulý pražský groš, který se brzy stal také jednou z nejstabilnějších evropských měn. Václav II. zemřel 21. června 1305 v Praze, patrně na tuberkulózu.
Dalším českým králem byl syn předešlého panovníka. Václav III., král český, polský a uherský, žil v letech 1289 – 1306. Vedl celkem rozmařilý život a v opilosti rozdával královský majetek. V Čechách nevládl moc dlouho, pouze jeden rok. Od smrti svého otce do osudné návštěvy Olomouce, kde byl během spánku 4. srpna 1306 zavražděn. Stačily tři rány nožem a Přemyslovci vymřeli po meči.
Posledním královským nositelem tohoto jména byl Václav IV., který žil v letech 1361 – 1419. Tento král český a římskoněmecký vládl v Čechách od roku 1378 do 1419. Byl to další panovník, který upnul svou pozornost nikoliv ku Praze, nýbrž opět ke Kutné Hoře. Ale ve skutečnosti raději lovil a toulal se po lesích, než vládl. Byl sice vzdělaný, avšak nesamostatný a nerozhodný člověk. Státnické povinnosti mu asi moc k srdci nepřirostly, zato víno mu chutnalo. V Čechách rostla nespokojenost a začaly přibývat náboženské nepokoje. Někdo to přisuzuje jeho neschopnostem, jiní tvrdí, že svou roli sehrály společenské i klimatické změny nejenom u nás, ale i v Evropě. Ať tak nebo tak, jisté je, že v roce 1400 přišel Václav IV. o korunu krále Svaté říše římské jakožto „král neužitečný a nezpůsobilý pro římskou říši“. Doma ale zůstal u moci až do své smrti 16. srpna 1419 na Novém hradě u Kunratic. Záchvat mozkové mrtvice či srdeční infarkt možná vyvolala zpráva o první pražské defenestraci. Skončil tak život Václava IV., krále, který snad ani neuměl nebo nechtěl vládnout a přitom na českém trůně strávil 41 let a stal se do té doby nejdéle vládnoucím českým panovníkem. Zda úspěšným, to musí posoudit každý sám. Podle mnohých moc ne nebo ano? ... utratil otcovo dědictví, přišel o římský trůn, neměl potomka, ... byl veselý kumpán, který byl pro každou legraci, chodil rád do hospody, měl rád ženy (snad i podporoval emancipaci žen, i když svérázným způsobem).
A to byli asi všichni Václavové mezi českými knížaty a králi i královnami Českého království. Kdyby 14. listopadu 1918 nevyhlásilo oficiálně Národní shromáždění na své první schůzi sesazení habsburské dynastie a Československý stát nebyl prohlášen republikou, nýbrž bychom se vrátili k Českému nebo Československému království, tak by určitě nějaký ten další Václav přibyl do seznamu. Možná by to nebyl pan Havel či Klaus, ale kdoví?
Pozn.:
Když se vysloví prvně zmíněné jméno, tak mnohé napadne Velký Blaník: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477492
O jednom důležitém okamžiku v životě posledně jmenovaného Václava jsem se tady již jednou zmínil: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499890 (Jan z Pomuka)
