Je mi jasné, že lidé z Litomyšle, milovníci klasického umění či znalci teorie hudby mě již kamenují. Ale já se nebojím. I když asi mají pravdu.
Nedávno jsem zavítal do Nového Města nad Metují, které jsem shledal jako velice krásné. Mohl bych se o návštěvě rozepisovat, ale já se tentokrát zmíním pouze o jednom místě na okraji náměstí, na prostranství před novoměstským zámkem.
Kdy byla v severozápadní části Husova náměstí postavena první budova, jsem pátral, ale nezjistil.Patrně tomu tak bylo před rokem 1574, kdy Jan Štubenberk převzal po svém otci panství a dospěl k názoru, že mu již nepostačuje menší tvrz z dob Jana Černčického. Rozhodl se tedy vybudovat nový renesanční zámek, pohodlné sídlo novoměstských majitelů i pevnost ve městě. A také přestavět pivovar.
Důležitý údaj je spojen s rokem 1818, kdy byl panský pivovar nacházející se v jedné řadě s domem vrchnostenských úředníků přestavěn tak, že v něm bylo možno vařit 24 sudů piva. Patrně se jednalo na tu dobu o zajímavé množství, když se o tom objevil zápis v kronice. Téhož roku, po zdařile provedené opravě, pronajal kníže Karel Dietrichstein pivovar novému sládkovi.
František (Franz) Smetana (26. 10. 1777 – Hořice) se vyučil bednářem a poté získal zkušenosti jako sládek. Postupně měl pronajato několik pivovarů včetně toho v Novém Městě nad Metují, kam se v roce 1818 přistěhovali. Barbora, rozená Lynková z Milotína, byla jeho třetí ženou. Se všemi dámami měl celkem 18 dětí a jedním z nich byl Bedřich Smetana, křtěný jako Fridrich (Frydrych). Narodil se 2. března 1824 do poměrně zámožné rodiny. Ale už to nebylo v Novém Městě nad Metují, jelikož zdejší pivovar jeho otec ke konci roku 1823 opustil a přijal patrně lepší nabídku v Litomyšli, kde si pronajal panský pivovar a kam se také přestěhovali.
Tudíž to vypadá, že se Bedřich Smetana opravdu narodil v přízemí pivovaru v Litomyšli. Počat však byl v pivovaru v Novém Městě nad Metují. Možná přímo v pivovaru ne, jelikož rodina panského sládka a nájemce pivovaru bydlela vždy na zámku. Ale řekněte, co chybělo, aby se mohli radovat ve městě nad Metují.
Ale oni to pojali po svém a pomník Bedřicha Smetany tady postavili. Nachází se právě na místě bývalého panského pivovaru. Socha stojí, pivovar bohužel ne, i když po odchodu otce Bedřicha Smetany do Litomyšle se tady starali o výrobu piva skladatelův synovec Václav či Antonín, mladší bratr Bedřicha Smetany. A také díky nim byli členové rodu Smetanů nepřetržitě 50 let (až do roku 1868) sládky na zámeckém pivovaře. Ten však nakonec fungoval pouze 62 let. V roce 1880 v něm byla zastavena výroba, pivovarské zařízení rozprodáno a varna zbořena. Zbývající část objektu sloužila jako sklad, úřadovna, byt, kolna či stáje pro koně. Roku 1909 si zde také Josef Rousek ze Zákraví zřídil dílnu, ve které opravoval hospodářské stroje. Ale roky 1932 až 1934 znamenají definitivní konec pro bývalý Zámecký pivovar. Došlo totiž ke zbourání poslední z jeho budov. Zůstaly pouze částečně zdi za i před pivovarem, které byly upraveny jako masivní, ale vkusné oplocení nově vzniklého parku a ozdobeny 22 uměleckými soškami, karikaturami evropských státníků z napoleonských dob od Matyáše Brauna.
Místní samozřejmě tvrdí, že mají v Novém Městě nad Metují jednu z nejzdařilejších soch Bedřicha Smetany u nás. V roce 1934 ji vytvořil místní rodák, akademický sochař Josef Marek. Do parku před zámek, na místo, kde byla původně Kamenná kašna, umístili sochu až roku 1954. Ještě předtím putovaly sošky od Matyáše Brauna do zámecké zahrady a dělící zeď rozebrali.
Rodiče Bedřicha Smetany měnili často bydliště, většinou podle toho, jaký výhodnější nájem pivovaru se nabízel. Z Litomyšle odjeli roku 1831 do Jindřichova Hradce, aby čtyři roky nato získal otec v dražbě statek se zámečkem, pivovarem a hostincem v Růžkových Lhoticích u Čechtic pod Blaníkem. Bedřich však dále studoval (většinou neúspěšně) v Jindřichově Hradci, v Jihlavě, v Německém Brodě, v Praze, aby nakonec pod dohledem o 23 staršího bratrance profesora Josefa Františka Smetany dokončil studia s nevalným prospěchem v Plzni roku 1843.
Bedřich Smetana, velký český člověk a genius hudby, však zůstal věrný Novému Městu nad Metují i „po narození“ a často sem během studií jezdil k příbuzným na prázdniny. Ale patrně mu nešlo pouze o krásy města, jelikož ho v raném mládí vábilo i něco jiného. Zamiloval se do své o rok starší sestřenky Aloisie (Louise) a na její počest složil o prázdninách v roce 1840 Louisinu polku, nejkrásnější skladbu Smetanova mládí. Bedřich Smetana nacházel čím dál tím větší zálibu v hudbě, nejvlastnějším to poslání jeho života. Rád spolupůsobil ve městě při produkci chrámové hudby, kdy například doprovázel na klavír koho jiného než znamenitou zpěvačku a sestřenku Louisu.
Kromě hudby podnikal Bedřich Smetana v okolí města společenské výlety. Samozřejmě to bylo často spojeno s hudbou a tancem, ale podnikl i velkou cestu až do Adršpašských skal. Ostatně tento skladatel byl asi trénovaný turista nebo chodec, jelikož jednou šel také se svým přítelem pěšky z Prahy do Nového Města nad Metují. Jak se několikrát Smetana vyjádřil, Nové Město nad Metují mu bylo jedním z nejmilejších měst a míst.
Kromě sochy mají také v Novém Městě nad Metují ulici Smetanovu. A není se, co divit. Jméno „Smetana“ tady za oněch idylických časů něco znamenalo. Po určitou dobu žilo v Novém Městě nad Metují opravdu velké množství nejbližších příbuzných Bedřicha Smetany. Bydleli tu jeho rodiče, jeho otec František se nakonec po zajímavé životní pouti vrátil do Nového Města nad Metují, kde ve věku osmdesáti let zemřel (12. 6. 1857). Neodstěhovali se ani dva skladatelovi sourozenci, sestra Anna (provdaná Cihlářová) a bratr Antonín (zámecký sládek), dále bratranec Václav Smetana (zámecký sládek a pozdější první poštmistr ve městě), strýc Václav Smetana (starý bednář), sestřenice Františka (provdaná za podstaršího zámeckého pivovaru Kráčmara), druhá Františka (manželka hodináře Lindera) a dcera Smetanovy tety Barbory. A samozřejmě mnohé z nich několikrát navštívil čáp či vrána a tak určitě nějaký vzdálený příbuzný Bedřicha Smetany žije v Novém Městě nad Metují i dnes.
Pozn.:
Nedaleko Nového Města nad Metují jsem šel do Pekla navštívit Aloise Jiráska a Dušana Jurkoviče: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=573125
*
Tuze zajímavá vesnice Obříství nedaleko Mělníka má také něco společného se zmíněným skladatelem: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595911
