Dámský dýchánek, pozdrav do pekla nebo nebeské dopuštění? Až informace od návštěvníků přinesly částečné rozluštění.
Píše se nová kapitola příběhu,
z Měřína, od vltavského břehu.
Pohoda, radost a co ještě,
vůně červencového deště.
Na Slapy přijela jedna paní ze Soči,
když to viděla, tak se jí protočily oči.
Den může být pro někoho oblačný,
pro dámy má však nádech zázračný.
Chvilky na Slapech mají rády,
písmen, slov a vět vodopády.
Na Slapy přijel jeden pán z Warnemünde,
říkal, že to, co tady, nespatřil nikde jinde.
K vodám Vltavy uprostřed léta,
sjely se dámy z celého světa.
Čeká na ně týden divů, sedm dnů zázraků,
na tvářích mají úsměv, víno prší z oblaků.
Na Slapy přijel jeden mafián z Benátek,
nevěřícně kroutil hlavou tam i nazpátek.
Na chvíli odložily respirátor i roušky,
aby si vychutnaly život plnými doušky.
Zpívají krásné písně jako Jiří Korn,
malují veselé obrázky jako Adolf Born.
Na Slapy přijel jeden člověk z Bratislavy,
byl z toho paf a nešlo mu to do hlavy.
Misky osudových vah,
plody jabloní a třešní,
dobré skutky na dosah,
ve skleničkách víno mešní.
Na Slapy přijel slavný umělec až z Bonnu,
když viděl to divadlo, smekl dámám poklonu.
Není kouzelnější než u Vltavy svět,
stačí si k němu správně přivonět.
A tak to chodí po celý den,
dámy si užívají svůj velký sen.
Na Slapy přijeli manželé z nedaleké Vídně,
nemohli uvěřit tomu, co se tam děje, očividně.
Den nad ránem noc střídá,
pořádek si na Slapech hlídá.
Stejně jako tyto báječné dámy,
které nedají nic na žádné fámy.
Nějaký jižan, myslím že z Lisabonu,
neskutečně na to zíral, bez pardonu.
Volí přímou cestu životem, žádné zkratky,
vždyť ty dámy jsou přeci aristokratky.
Občas něco prodlouží, jindy zase zkrátí,
za rok na Slapy se však určitě vrátí.
Jistý pán, myslím, že pocházel z Karáčí,
řekl, že na to všechno jeho rozum nestačí.
Jenom já na Slapech očima nekoulím,
že jsou to bytosti neskutečné, už dávno vím.
*
Slapy 2020: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754417
