Světový den divadla se dnes připomíná, ale na něco důležitého se zapomíná (27. březen)

27. březen se slaví jako Světový (Mezinárodní) den divadla již od roku 1961. Samozřejmě to není pro mnohé všední den. Letos už vůbec ne. Ani pro divadelní postavy.

Zřizovatelé a majitelé divadel, režiséři a herci si také letos určitě Světový den divadla připomenou. Každý rok vydává k tomuto dni některý významný divadelník své poselství, které se čte v některých divadlech před večerním představením. Letos tomu tak nebude. Divadla jsou zavřená. Návštěvníci zůstávají doma. Někteří to chápou, jiní nadávají, že nemohou za kulturou. Majitelé divadel počítají své ztráty, někteří přežívají, jiní uvažují o konci. Herci za složitých podmínek zkoušejí, někteří ještě s úsměvem, jiným se ho už nedostává.

Ale co divadelní postavy! O těch nikde není slyšet. Herce i diváky je potřeba chránit před koronavirem, ale zda napadne tato zákeřná choroba divadelní postavy, to jako by nikoho nezajímalo. Mám obavy, že se na ně nevztahuje žádná finanční podpora. Sice Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo Speciální dotační program Covid – Kultura, ale tam o nich není ani zmínka. Patrně příslušní úředníci nechápou, že i divadelní postavu může složit nemoc.

Doposud se s tím statečně vyrovnávaly, žádná neschopenka či návštěva obvodního lékaře. Vždy se našlo divadlo, kde je potřebovali. A ony ochotně nastoupily a pracovaly kolikrát i přes čas. Samozřejmě bez příslušného finančního ohodnocení. Mnohý člověk, když opustí divadlo, nezačne přemýšlet na něco jiného, nýbrž ještě dlouho diskutuje o kulturním zážitku a „svou“ divadelní postavu si nese v hlavě domů. Někdy s ní i spí nebo jde druhý den na procházku. Divadelní postavy se ochotně věnují každému, kdo si to usmyslí, bez ohledu na denní či noční dobu.

To nemluvím o značné fyzické výdrži divadelních postav. Mnohdy se pohybují na hraně svých možností a nejednou jsou při tom zraněny. A co, když dokonce zemřou. Není to pak asi lehký pocit jít do toho znovu. A co teprve utrpení duševní. Některé divadelní scény se odehrávají například v blázinci. Co při tom zažívají, si mnohý divák ani neuvědomí. A přesto jdou do toho znovu a znovu. Ještě jsem neviděl na žádném divadle nebo na internetu oznámení, že divadelní představení se odkládá pro nemoc či momentální indispozici některé divadelní postavy.

Proto si myslím, že by se měli politici nad tím zamyslet. Ostatně, v jejich hlavách se rodí i jiné zajímavé nápady, tak proč se nezabývat situací divadelních postav!