Tajemná, skoro pustá krajina, kterou prochází čarodějný mužík s knížkou v ruce a kusem kůže s nakresleným ochranným kruhem, do kterého může v případě nebezpečí vstoupit.
Zajímavá přírodní krajina, na pomezí mytologie a reality. Ve srázném levém břehu řeky Ohře se nachází opuštěná štola, svědectví staré důlní činnosti. Dobývala se zde převážně železná ruda, kterou pak zpracovávali v lesní huti na nedalekém vrchu Kovářka. Ještě dnes tady lze při opatrném zkoumání prudkého svahu v okolí štoly objevit ve skalnatých úbočích další četné stopy dokládající aktivitu dávných hledačů nerostných surovin. Uvádí se, že zdejší těžba a zpracování železa mohly mít souvislost s hospodářským životem slovanského hradiště Starý Loket. To znamená, že by to spadalo do období 10. - 12. století. Na jedné ze starých katastrálních map Loketska (rok 1799) nese štola označení Stahlerův sklep. Také ve válečných obdobích mělo místo velký význam. Štola sloužila jako skrýš, kam si obyvatelé Tašovic schovávali svůj skromný majetek.
Dnešní název místa se však odvíjí z doby 15. až 16. století. Je totiž pravděpodobné, že tato lokalita, oplývající nerostným bohatstvím, byla známa tzv. Benátčanům, proslulým italským prospektorům, kteří ve zdejším pustém kraji intenzívně pátrali po nalezištích zlata a jiných drahých kovů, minerálů či sklářských surovin, například arzénových rud potřebných pro výrobu vyhlášeného benátského skla. Benátčané pobývali v našich končinách často a zdejší kraj znali velice dobře. O jejich přítomnosti se zachovalo mnoho zpráv, které uvádějí, že italští hledači byli také vynikajícími chemiky, prováděli alchymistické pokusy a zabývali se magií. Snad uměli přivolat a ovládat trpaslíky, permoníky, skřítky i další bytosti země a pekla, které jim pak vydali místní poklady. Benátský prospektor se vydával na dlouhou a mnohdy i nebezpečnou cestu ze své slunné země, dnešní Itálie, vybaven většinou pevnou brašnou, ve které měl kladívko a především tzv. „vlašskou knížkou“, kde byly zapsané tajné postupy či návody, mnohdy i kouzla a zaříkávadla, jak se dobrat k bohatství, ale také, co dělat, aby se jeho nadpřirození strážci moc nenaštvali, až jim bude poklad odnášet.
Benátčané byli malí a slabší mužíci, s vlasy černými a kudrnatými. Oblečeni byli v černý plášť a černé punčochy, na hlavě tříboký klobouk a na nohou boty na zapínání, v našem kraji věc to neznámá. V ruce jim nesměla chybět hůl se zlatým knoflíkem. Do světa se vydávali s touhou po zbohatnutí, ale též vybaveni obchodnickým nadáním.
Ke štole a okolí se vážou také lidové pověsti. Podle nich tady Benátčané celé dny šťourali ve stráních od Tašovického hradiště k Svatošským skalám. Měřili, ťukali, vrtali, házeli lopatou a večer přinášel kusy kamenů, které zavírali a pečlivě schovávali do skříní. A pak jednoho dne vše sebrali a zmizeli. Něco na bohatství zdejšího kraje asi bude. Říkalo se totiž, že pasáček když hodil kamenem, aby zahnal neposlušný dobytek, tak mnohdy držel v ruce větší bohatství, než představovala kráva či ovce. Ostatně pověsti o Benátčanech se tady vyprávěly po mnoho generací.
A kudy se člověk ke štole dostane? Z Tašovic, městské části Karlových Varů, vede nad levým břehem řeky Ohře zajímavá naučná stezka. Na její začátek lze buď přijet autem nebo lze vystoupit na konečné zastávce autobusu číslo 10. Nedlouho poté, co zmizí poslední objekty zdejší chatové oblasti, se na stromě objeví ukazatel nabádající k odbočení vlevo. Člověk se dostává do zajímavé přírodní krajiny, kde se ve srázném břehu řeky nachází opuštěná štola.
*
O Karlových Varech jsem se tady zmínil i v dalších povídáních:
Karlovy Vary a Tourfilm: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=627331
Karlovy Vary na pohledech: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=742032
Dvořákova symfonie a Poštovní dvůr: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614719
Jedna obyčejná lávka přes řeku Ohře: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=487761
