Se Sovětským svazem nebo s Evropskou unií na věčné časy?

Neoslavuji Sovětský svaz, ani nepíši nekrolog Evropské unii, jenom žiji v současné Evropě a pamatuji lampiónové průvody v minulé době.

Srdečně vás vítám v Evropské unii. Tak jste se dočkali. Nějaký ten čas strávený ve frontě se určitě vyplatil. To víte o členství v tomto prestižním uskupení je velký zájem. Ten váš minulý spolek se rozpadl. Jestli se nemýlím, oficiálně se tak stalo 31. prosinec 1991, kdy byla u Kremlu stažena vlajka SSSR a nahradila ji vlajka Ruské federace.

Podle vašeho pohledu bych řekl, že vzpomínáte na ty doby, které začaly výstřelem z nějaké lodi. Jo, Aurora to byla. Děkuji za pomoc. Na její název, ani na detaily občanské války, ve které vítězství bolševiků vedlo v prosinci 1922 k založení Sovětského svazu, bych si již ani nevzpomněl. I když to byla určitě zajímavá doba po první světové válce. Impéria na západě se bortila a přišla o své kolonie, ale Ruská říše to zvládla podstatně lépe. Lenin sice musel částečně ustoupit ze svých plánů a vyměnit za mír některá území, ale i tak vznikl velký celek, nový druh impéria, tentokrát rudě oděný. Ve škole nás o Sovětském svazu hodně učili. Třeba jak vyšel z druhé světové války jako zachránce světového míru a stal se světovou velmocí. To mu umožnilo si bez problémů přivlastnit staronová území ve východní Evropě, především v Pobaltí. K tomu získal nové kolonie, které nebyly za mořem na rozdíl od obdobných kolonií patřících kdysi západoevropským říším, ale hned skoro „za plotem“. Ovládal a řídil mnohé země střední a východní Evropy. Sice nepřímo, ale velice jistě a nekompromisně.

Ale jak víme, nic netrvá věčně! Postupně se v Sovětském svazu dostavily hospodářské problémy doplněné technologickou zaostalostí a nepomohla ani perestrojka. Spíše se mluvilo o přehmatech či omylech a díky politice glasnosti se veřejně projevovala nespokojenost. K tomu se přidaly národnostní i náboženské spory. Situace na začátku 90. let, kterou si tady většina z nás pamatuje, již byla neudržitelná. Nejprve vyhlásily nezávislost pobaltské republiky, v srpnu roku 1991 se uskutečnil v Moskvě pokus o puč, zanedlouho rozhodla na základě referenda o samostatnosti také Ukrajina a ostatní republiky se posléze dohodly na vytvoření Společenství nezávislých států. Sovětský svaz se zhroutil a byl rozpuštěn.

Pro svět to bylo na přelomu let 1991 a 1992 velké překvapení. Ještě ke konci 80. let byl rozpad Sovětského svazu absolutně nemyslitelný a naopak na začátku 90. let se již hovořilo o tom, že se jiná možnost nenabízela. Během několika let takový zvrat! Neschopnost ho předpovědět je považována za velký neúspěch sociologů, ekonomů či politologů. Sovětský svaz jako supervelmoc přestal existovat na mapách a to nikoli v důsledku války, spiknutí či nějaké katastrofy.

Co jste to řekl? Že rozpad Sovětského svazu nikdo nečekal stejně, jako si dnes nikdo nepřipouští možný rozpad Evropský unie, přestože i ona má nemalé problémy? To je ale pěkný nesmysl, takové srovnání!

A jak tak na vás koukám, tak si říkám, co ten lampion v ruce? Já vím, že je začátek listopadu, ale tady jste v Bruselu, tady si nemůžete dělat a myslet, co chcete.

Ne tam si nesedejte, to místo patří Německu a nikdo se té židle nedovolí ani dotknout. Tam také ne. Copak nevidíte nápis Francie. Každý tady má svůj flek, někdo vpředu, jiný vzadu. Ptáte se, jestli je někde volno? Chvíli sice postojíte, ale brzy se jedno místo uvolní. Té židli říkáme Brexit.

Ptáte se, na co čekáme a jak dlouho? To nevím ani já, velký tajemník. I když si myslím, že to není tak těžké pochopit. Určitě ne pro vás, co pamatujete dobu minulou. Stejně jako v Sovětském svazu kdysi, vládne dnes v Evropské unii skupina vlivných lidí, kteří se nemusejí nikomu zodpovídat. Jejich rozhodnutí schválí bez obtíží parlament, obdobně jako kdysi razítkoval Nejvyšší sovět názory politbyra.

Vypadáte nějaký nesvůj? Vím, že není jednoduché si tak rychle zvyknout na členství v prestižním klubu. Tak v klidu čekejte, rozhlížejte se a hlavně mi hned nevolejte, že se Evropská unie snaží svoje problémy řešit prapodivnými nařízeními či rafinovanými opatřeními, která jsou mezi lidmi značně nepopulární a nelíbí se i regionům či celým státům. Brzy pochopíte.

Aha, ten váš papírek s poznámkami, na které jste se chtěl zeptat. Máte to tak krásně nadepsané: „Důležité myšlenky, které přiměli kdysi občany evropských zemí se spojit“. Tak povídejte.

Že jste měl do Bruselu složitou cestu, při které jste viděl stavět nové ploty a obnovovat hraniční kontroly a tak se vám nezdá pojem volný pohyb po Evropě. To jste si asi jenom špatně naplánoval trasu. Co tam máte dále? Předsevzetí dlouhodobého hospodářského růstu se přeci daří naplňovat, sice jenom občas na papíře, ale i to se počítá. Společný trh jako prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu jistojistě funguje a nenecháme si ho kazit nějakou nedůvěrou na trzích nebo finanční krizí. Pravda zabezpečení míru na Evropském kontinentě nám trochu kazí občas nějaká válka či nepokoje, ale počet mrtvých se ještě vejde do statistických kolonek. Také váš argument, že překonání nacionalisticky orientovaných struktur brání nárůst populistických hnutí, je neopodstatněný.

A těm posledním, červenou hvězdičkou označeným poznámkám se musím jenom smát. Výsledky průzkumů veřejného mínění, zásadní rozpor mezi názory veřejnosti a názory jejích volených zástupců, nízká účast ve volbách do Evropského parlamentu, pesimistické nálady lidí či obavy, že se opět o jejich záležitostech rozhoduje jinde a bez nich. Takových maličkostí si nemůžete všímat. Nemají totiž hlavu ani patu.

Vězte, že zdejší politik je dobrý a zná vždy jednoduché řešení i těch nejsložitějších problémů. Ale občas je citlivý, protože to někdy s vámi není vůbec jednoduché. Jen se třeba podívejte tam do druhé řady. Jsou tu země, které jsou členy již 12 let, ale pořád si nějak nemohou zvyknout. Nedávno jsem musel řešit dokonce jednu nehoráznost, když se ozvalo, že Evropská unie nemá s původními představami a myšlenkami zakládajících či přistupujících států co společného. A dovršila to drzá poznámka, že Evropská unie již nějakou dobu nefunguje, jenom přežívá. Naštěstí jeden rozumný politik zastavil tuto temnou politickou komedii a trapnost překlenul úvahou o historických souvislostech a logickém toku dějin.

Čemu se smějete! Samozřejmě, že Evropské unii nechybí soudnost, schopnost sebe sama hodnotit, vnímat své činy, analyzovat je a tím se rozvíjet. Poučit se z chyb naši politici umí, ale proč zkoumat právě rozpad Sovětského svazu? Proč se vrtat v minulosti, když je před námi cesta k budoucnosti. Je potřeba plánovat a rozvíjet myšlenku bezproblémově fungující Evropy bez hranic.

Kam odcházíte? Opravdu nechcete setrvat v Evropské unii? Vždyť vás to vyjde pěkně draho a především si uvědomte, že neexistuje žádná alternativa či přitažlivá náhrada k Evropské unii. Máte pravdu, že už jste ten argument slyšel. Používáme ho často, až tomu skoro věříme.

Do jakého průvodu jdete vlastně dnes s tím lampionem? A co, že se to chystá? To už jste docela přišel o rozum. Obávat se rychlého rozpad EU, který by svým způsobem mohl být v Rusku chápán jako pozvánka, aby se vrátilo do nově vzniklého vakua, do regionu, který důvěrně zná. Že prý na východ od nás ještě nezapomněli na slavný Sovětský svaz, na poslední velkou koloniální velmoc, kterou by rádi obnovili.

Trefíte vůbec ven z tohoto bruselského bludiště? Víte co? Počkejte na mě, já vás vyprovodím a rovnou se podívám na tu vaši akci. Nemáte lampion navíc?

*

Na jednu smutnou událost, která zasáhla Evropu, by se nemělo zapomínat:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485201

*

O životě v Evropě jsem napsal před Vánoci také následující:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=574771

*

A když už je řeč o Rusku, tak jedna zajímavost:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585505