Řím popáté a trochu opomíjená, ale úžasná bazilika (Basilica di Santa Maria Maggiore)

Věž nejednoho kostela se tyčí proti nebi jako zdvižený ukazováček a říká: „Nespěchej, zastav se a pojď dovnitř“.

Řím je centrem křesťanství a kostel tady mají na každém rohu (i mimo něj). Někde se uvádí, že by jich ve městě mohlo být přes 900, ale já jsem to nepočítal. Jisté je, že se člověku za několik dnů nemůže podařit navštívit všechny. Někdo si dopředu vypracuje seznam těch „nej“, jiný se jenom tak prochází a rozhlíží. Já jsem to zkombinoval a zde jsou některé svatostánky, do kterých jsem zavítal.

Většina je jich římsko-katolická a nejslavnější je samozřejmě za hranicemi, ve Vatikánu, ale o Bazilice sv. Petra jsem již psal v předchozím povídání.

Basilica di Santa Maria Maggiore. Jestliže se chystáte opustit Řím z hlavního nádraží Termini a ještě jste v této bazilice nebyli, nechte si klidně odjet vlak či autobus. Věřte, stojí to za to.

Bazilika se nachází kousek od zmíněného nádraží a před její návštěvou je potřeba počítat s bezpečnostní kontrolou. Ale moc lidí o tomto skvostu zatím neví (ve srovnání s Vatikánem nebo Koloseem), což umocní návštěvu tohoto svatostánku. Vstupné se také neplatí.

Prohlížím si baziliku a nemám slov. Prostě něco úžasného, co stvořili šikovní lidé před několika stoletími. Člověk nemusí být znalcem stavebních slohů a stylů, aby to tu mohl milovat. Krása se zde snoubí s věčností.

Krásná, neprávem trochu opomíjená bazilika, která většinu ostatních kostelů v Římě převyšuje bohatostí a kouzlem. Dokonalé výzdoby interiéru, nádherné malby, fresky, sochy i mozaiky na podlaze.

Stavba nejenom této katedrály byla tenkrát určitě velice složitá záležitost, vyjádřeno v dnešních pojmech se jednalo o projekt manažérský i logistický, jehož realizace měla jasná a určitě velice přísná pravidla. Dnes by si taková stavba vyžádala složitou projektovou dokumentaci a ještě náročnější schvalovací proces včetně všemožných vyjádření. Tenkrát stačili šikovní lidé různých profesí, i když jejich zvládnutí také nebylo určitě jednoduché.

Další kouzelný kostel se nachází severně od Kolosea a jmenuje se San Pietro in Vincoli. Jedná se o jeden z nejstarších římských kostelů, který byl postaven již v 5. století v románském stylu. Následně byl samozřejmě přestavován a výsledkem je stavba bez zbytečných dekorací. Tudíž by si ho při pohledu zvenku možná ani člověk nevšiml, ale vybaveni tou správnou informací sem proudí davy lidí.

Interiér je sám osobě zajímavý, ale to, proč ho lidé navštěvují, jsou vzácné relikvie, řetězy, kterými byl sv. Petr přikován ve vězení. Dnes jsou uloženy ve schránce pod hlavním oltářem.

V Bazilice lze obdivovat i jiné zajímavé věci. Například stropní výmalby nebo Michelangelovu sochu znázorňující Mojžíše vracejícího se z hory Sinaj či fresku s procesím, která měla sloužit k odvrácení morové epidemie.

O předchozí stavbě jsem psal, že by to měl být jeden z nejstarších svatostánků. V případě Baziliky Santa Maria in Trastevere by se mělo jednat o vůbec nejstarší kostel v Římě a snad i první kostel, kde sloužili bohoslužbu.

Kdybych se měl rozepisovat o historii, tak by to bylo na dlouho, jelikož bych musel začít ve 3. století, možná i v době narození Krista. Následovaly samozřejmě různé přestavby a úpravy, současná podoba pochází ze století dvanáctého včetně dostavby zajímavé románské zvonice.

Uvnitř baziliky nás zaujaly žulové sloupy s iónskými a korintskými hlavicemi, které byly původně součástí Caracallových lázní. Svoje kouzlo má i kazetový strop, jehož autorem je italský malíř Domenichino.

Zajímavý je také baldachýn či apsida, ve které hlavní výjev představuje Krista korunujícího Pannu Marii, po jejichž boku jsou vlevo sv. Petr, sv. Kalepodius, sv. Julius a na pravé straně sv. Kalisto, sv. Vavřinec a papež Inocent II.

*

A ještě jeden kostel, který spatří skoro každý návštěvník Říma. Trinitá dei Monti (Chiesa della Trinita dei Monti) se totiž nachází na vrcholu slavných Španělských schodů. Tento gotický kostel s renesančními prvky byl postaven převážně ve francouzském stylu, jelikož pokyn k jeho stavbě dal v roce 1502 francouzský král Ludvík XXII.

Těch kostelů je v Římě opravdu hodně a každý je něčím zajímavý. Některý uvnitř, jiný zvenku.

Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726276

Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726501