Řím podruhé a jedno slavné náměstí kousek za hranicemi (nám. sv. Petra- Piazza San Pietro)

Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.

Itálii a Vatikán. Je skoro nemožné při cestě do italské metropole nezavítat do nejmenšího nezávislého státu světa a centra římskokatolické církve. Vatikánský městský stát (Stato della Citta del Vaticano) má dnes okolo jednoho tisíce stálých obyvatel a neskutečné množství návštěvníků. Na malé ploše je hodně lidí, ale samozřejmě nejdůležitější ve Vatikánu je jenom jeden. Papež. Vládne neomezenou mocí a k tomu patrně potřebuje klid. Proto je větší část státu nepřístupná pro turisty.

A kdyby někdo nechtěl poslouchat, tak mu to vysvětlí Vatikánská armáda, což je švýcarská garda v nápadných barevných uniformách renesančního původu. Garda poprvé přišla do Říma na začátku 16. století a možná proto se často uvádí, že původní uniformy (kostýmy) navrhl Michelangelo. Ale pravda to asi nebude. Jisté je, že současná úprava uniformy pochází až z roku 1914. Navrhl ji velitel Jules Répond a snad se inspiroval Rafaelovými freskami. A dokonce jsem někde četl, že uniformy pro papežovu Švýcarskou gardu šije Oděvní družstvo Vývoj Třešť. Ale zatím jsem si to neověřoval..

Vatikán, to je především dobře známé náměstí sv. Petra (Piazza San Pietro), které je dílem nejvýznamnějšího představitele římského baroka, architekta Giana Lorenza Berniniho. Zajímavý elipsovitý tvar tohoto monumentálního prostoru představuje ramena římskokatolické církve, která by měla být otevřena pro každého. I pro bezdomovce, kteří na kolonádě přespávají a patrně čekají na požehnání nebo něco k jídlu či nějaký ten penízek. Především po ránu je jich tam více než turistů.

Velkou část náměstí ohraničuje půlkruhová kolonáda. Kde jsou však ty skutečné hranice mezi Itálií a Vatikánem, jsem nezjistil. Žádní celníci, žádné vyplňovaní formulářů. Prostě vstupte a zkuste třeba odhadnout nebo spočítat, kolik je tam těch dvacet metrů vysokých sloupů. V průvodci praví číslo 284.

A komu by to počítání nestačilo, může zvednout hlavu a podívat se na 140 soch svatých. Většina lidí se ale při vstupu na náměstí nejprve podívá na Baziliku svatého Petra, která byla ještě do nedávna tou největší na světě (nyní patří prvenství stavbě nacházející se na Pobřeží slonoviny).

Na náměstí jsou však i jiné zajímavosti. Například dominantní obelisk, který nechal dovézt císař Caligula. Jak se jim cestovalo s tímto „kamínkem“ vážícím přes tři sta tun, jsem se nedočetl. Ale asi to nebyl velký problém, jelikož obelisk byl původně umístněný v aréně, která se nacházela v prostoru dnešní baziliky. Na náměstí, na své současné místo, putoval v roce 1586 na přání papeže.

Své kouzlo mají také dvě kašny, z nichž ta, která stojí po boku obelisku, je dokonce nejstarším prvkem náměstí, druhá kašna je další práce architekta Berniniho, který zasáhl i do podoby Říma.

Přes den to k rozjímání ve Vatikánu skutečně není, ale návštěvu brzy ráno mohu určitě doporučit. Je to úplně jiné místo, jiný svět. Možná jedno z nejhezčích náměstí, které jsem kdy viděl.

*

Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=725948

Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726156