Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.
Mohutné pozůstatky lázeňských komplexů Terme di Caracalla a Terme di Diocleziano byly za dob Říma největšími centry volného času nejenom ve městě, ale patrně i na světě.
Caracallovy lázně. Při pohledu na to, co tady zůstalo z původní stavby, si zkoušíme představit podobu tehdejších lázní. Trochu nám v tom pomáhají 3D brýle, které se zapůjčují u vstupu. Jisté je, že mnohé dnešní aquaparky se Caracallovým lázním nevyrovnají.
Už jenom plocha přes jedenáct hektarů, na které se lázně pro cca 1600 osob nacházely, se zdá neskutečná na tu dobu a ukazuje na architektonickou vyspělost Říma. Ono se vlastně nejednalo o lázně v dnešním slova smyslu, jelikož v areálu kromě teplých a studených bazénů byly další plochy ke sportování, ale i ke studiu a četbě či nakupování. Nejvíce místa zabíraly tělocvičny, ale místo se našlo i pro umělecké galerie.
Výstavba začala v roce 212 za vlády císaře Caracally (Marcus Aurelius Severus Antoninus) a dílo bylo dokončeno o čtyři roky později. Starověké římské lázně sloužily svému účelu až do roku 537, kdy je přišli „navštívit“ Gótové. Patrně měli jiný názor na věc než Římané a tak něco pobořili, něco rozbili a Caracallovy lázně po 300 letech provozu skončily.
Mohutné pozůstatky zdí, různé architektonické prvky, obložení stěn či mozaikové podlahy. Je tady opravdu na co koukat a člověk si může představovat a především obdivovat, co tady stálo a fungovalo za dob slavného Říma.
Nejbohatší sbírka archeologických nálezů v Římě se nachází v Diokleciánových lázních. Muzeo Nazionale Romano toho nabízí ke zhlédnutí opravdu hodně v pozůstatcích majestátního komplexu lázní.
Procházíme se interiérem i v zahradách a prohlížíme si množství antických soch, architektonických fragmentů nebo výzdobu původního objektu. Zkouším si také představovat, jak to tu mohlo vypadat v době císaře Diokleciána. Také tyto veřejné lázně nesloužily pouze ke koupání, nýbrž zde lidé trávili dlouhé hodiny celkovou péčí o svoji tělesnou i duševní schránku. Ve zdejších prostorách se též odehrávala obchodní jednání či navazovaly kontakty.
Terme di Diocleziano postavené v letech 298 – 306 byly svou rozlohou 13 hektarů největšími lázněmi v Římě. I když se to možná nezdá, předčily údajně i Caracallovy lázně.
Návštěvu Caracallových i Diokleciánových lázní doporučuji i proto, že pro mnohé lidi znamená Řím gladiátorské hry, krev a smrt, ale Římané toužili také po čistotě těla i ducha. A uměli si to užívat.
Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726878
Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727177
