Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.
Každý tam chce. Sixtinská kaple je součástí prohlídky Vatikánských muzeí a jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst nejenom ve Vatikánu.
Když se člověk rozhodne pro návštěvu Sixtinské kaple, je více než vhodné si pořídit vstupenku na internetu. Někomu může vadit, že je „svázán“ přesným časem, ale pořád je to lepší než stát v šílené frontě. Já osobně jsem tak dlouhou frontu ještě neviděl.
A jelikož vatikánští patrně nechtěli, aby se všichni nahrnuly do slavné kaple a poté odešli, vymysleli rafinovaně trasy, které do Sixtinské kaple vedou.
Což o to, v každé místnosti vidíme něco zajímavého, ale nějak si to nemůžeme vychutnat. Jsme tlačeni davem, který se zastaví v okamžiku, kdy se objeví nad hlavami praporek průvodce nějaké skupiny. A když jim dotyčný dopovídá zajímavosti, pohne se „stádo“ dál. Skoro až nechutné.
A to se ve Vatikánských muzeích nachází jedna z největších uměleckých sbírek na světě včetně proslulých Raffaelových sálů. Takové skvosty by si při prohlížení zasloužily větší klid a pohodu.
Vím, že Papež musí vydělávat, ale jistou regulaci by to potřebovalo. Množství lidí, které se ve Vatikánských muzeích hemží, slévá a rozlévá, je myslím již nad hranicí únosnosti. Když už jsem navštívil Řím, tak jsem si říkal, musím tam, ale podruhé si to odpustím. Návštěva Sixtinské kaple mi tedy nakonec trochu vyzněla jako povinnost, aby člověk spatřil to, o čem se učil ve škole.
Určitě si člověk nemůže myslet, že shlédne všechno, co se nabízí ve Vatikánských muzeích. Na to by bylo potřeba několik dní. Tudíž se nemohu rozepisovat o všem, co jsem tady viděl. Možná bych se mohl zmínit o tom nejslavnějším místě, kde se shromažďují kardinálové při volbě papeže, ale o Sixtinské kapli toho bylo napsáno více než o jakékoliv jiné budově na světě. A také bych své povídání nemohl doprovodit fotografiemi, jelikož pořizovat snímky se tam nesmí.
Na klenbu v Sixtinské kapli o ploše 40 x 13 metrů jsme se dokázali dívat dlouho. Michelangelo, který se považoval více za sochaře než za malíře, na ní v letech 1508 až 1512 namaloval scény od stvoření světa, ze života Mojžíše a Ježíše, až k Noemovi.
Své kouzlo má také freska Poslední soud na zadní stěně kaple, na které pracoval Michelangelo sedm let (1536 – 1543). Postavy seskupené okolo Krista jsou rozděleny na spasené, vznášející se vzhůru a zatracené, klesající do pekla.
V Sixtinské kapli vzniklo úžasné, i když v té době mnohými nenáviděné dílo. Fresky totiž vyvolaly velké pozdvižení. Světcům chybí svatozář, andělé jsou bez křídel a mnohé postavy jsou téměř nahé.
Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726156
Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726377
