Řím počtrnácté a římské, francouzské nebo Španělské schody

Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.

Kdo by se po těchto římských schodech na Španělském náměstí neprošel, jako by snad v Římě ani nebyl. Další z nejnavštěvovanějších míst je ale oblíbené i mezi místními, kteří si tady dávají romantické schůzky nebo tu jen tak posedávají. Název „Španělské schody“ je spíše turistickým pojmem, místní si to tu spojují s kostelem Trinita dei Monti.

Barokní Španělské schody, mohutné trojramenné schodiště, postavené v italské metropoli, jsou vlastně dílem Francouzů, kteří to ve dvacátých letech osmnáctého století financovali. A podařilo se jim dílo nadčasové.

Schodiště má spodní širokou centrální část a dvě boční užší větve. Zhruba v jedné své třetině se vše spojí na terase, aby se následně schody opět rozdělily, tentokrát jenom na dvě části, a obešly zeď druhé terasy. Následuje užší centrální výstup a poslední rozdělení, které končí před kostelem.

Jedno z nejznámějších schodišť na světě tvoří 138 travertinových schodů, pod nimi je kašna Fontana della Barcaccia ve tvaru člunu a nahoře kostel Trinitá dei Monti.

Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727252

Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727400