Je pro vás nakupování příjemnou milenkou a rozzáří se vám oči při „šopování“? Nebo nákupy protrpíte, když to musí být? Či vám naskočí smrtelný pot na čele, dostanete oční tik a dostaví se nechutenství, jakmile spatříte supermarket
Každý přivítá 25. listopad a Mezinárodní den bez nákupů asi jiným způsobem. Mělo by se jednat o protest proti konzumnímu způsobu života, ale já si moc iluzí nedělám. Nastává totiž předvánoční nákupní šílenství a skoro denně jsou podnikány útoky na velká obchodní centra. Tak proč by měla být dnešní sobota výjimkou. Možná se najdou lidé, kteří dnes nebudou utrácet, jelikož „vykrváceli“ včera při nákupním fenoménu zvaném Black Friday.
S nadsázkou lze říct, že se jedná o jistý druh náboženství, které stmeluje lidi vyznávající kult spotřeby. Místo kostelů se navštěvují jiné svatostánky, ohromné chrámy konzumu, kde lidé věří v báječnou nabídku zboží. Nakupování je součástí životního stylu a lidé tráví v nákupních centrech hodiny i celé dny. Rodinný program ve volných dnech je vyřešen. Ve velkých obchodních centrech se lze bavit, sledovat filmy, číst si, vzdělávat se nebo se najíst, potkávat se s lidmi a diskutovat s nimi, ale také nakupovat. Modré z nebe, zázraky na počkání nebo možná ještě víc.
Někdo je proti své vůli vlečen po obchodech a ve vydýchaných prostorách se mu dostavují příznaky klaustrofobie, jiný člověk se žene šťastně k regálům a má ve tváři spokojený výraz, který mívá obvykle jenom v intimnějších chvílích. Pobíhání některých nakupujících s reklamním letákem po obchodě může připomínat orientační běh. Hledají záchytné body v podobě nejlevnějších a nejúžasnějších výrobků, které si dopředu vytipovali. Vedení obchodu jim však tento adrenalinový zážitek nehodlá ulehčovat a proto čas od času změní nabídku a umístění zboží v jednotlivých regálech. A tak dezorientovaní lidé bloudí po prodejně i uvnitř svého já. V prvním případě většinou najdou nakonec cestu ven, ale v tom druhém jsou často doživotně ztraceni.
Myslím, že program na dnešní den je jasný. Vzhůru za nakupováním a nakupením věcí do nákupního vozíku. Třeba zaslechnete i nějaký zajímavý rozhovor:
„Co to je?“ ukazuje manžel do vrchovatě plného nákupního vozíku, se kterým složitě dokodrcal k vozu.
„Myslíš tohle?“ vezme žena do ruky prostředek na mytí nádobí.
„Samozřejmě! Proč jsme to koupili, když to máme doma?“
„Já vím, že to momentálně nepotřebujeme, ale normálně to stojí dvakrát tolik. Víš, kolik ušetříme,“ prohlásí vítězně žena a vyloví pro změnu ona něco z hromady věcí se slovy: „Co to je za dráty?“
„To jsou speciální kabely,“ usmívá se muž očividně spokojený se svým nákupem. „Jsou v akci. Padesáti procentní sleva.“
„A ty je budeš potřebovat?“
„No zatím ne, ale někdy by se mohly hodit. No nekup to, když je to skoro zadarmo.“
