Oybin – německé městečko a zřícenina českého královského hradu s klášterem

Oybin, romantická zřícenina hradu i kláštera a především kouzelné a tajemné místo, ze kterého silně dýchá historie. 

Oybin, česky se někdy říká Ojivín či Ojvin, je menší výletní, rekreační a lázeňské město v Německu nedaleko hranic s Českem, na jihovýchodě Saska. Už při příjezdu od Žitavy (Zittau) je jasné, že Oybin nebude ležet v žádné rovině. Návštěvníka tak určitě nepřekvapí, když uvidí mohutnou pískovcovou stolovou horu. Procházka městečkem a jeho okolím je určitě zajímavá, ale většina lidí míří ke zdejší největší turistické atrakci a dominantě oblasti Žitavy, kterou je na pískovcové skále stojící romantická zřícenina hradu s klášterem.

Na mohutné pískovcové hoře v nadmořské výšce 514 metrů, tj. asi 120 metrů nad dnešním městem Oybin, vznikl na počátku 13. století hrad, který měl především strážní charakter při významné obchodní stezce z Čech do Lužice. První písemná zmínka z roku 1290 se týká českého šlechtického rodu Ronovců. Jeden z jeho významných představitelů, Jindřich z Lipé, hrad v letech 1311 – 1319 rozšířil a následně jej i okolní panství vyměnil s králem Janem Lucemburským za území na Moravě. Hrad byl oblíbeným sídlem také císaře a král Karla IV., který ho nechal výrazně přestavět, aby lépe odpovídal tehdejším představám. V roce 1369 vybudoval na Oybinu klášter Celestýnů, který podléhal řádovému klášteru v italské Sulmoně. Během dalšího období byl postaven nový klášterní kostel, který po jeho dokončení 6. listopadu 1384 vysvětil k poctě Svatého Ducha, Panny Marie, s. Václava a sv. Celestýna pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.

Výborná poloha a konstrukce hradního areálu se vyplatila na začátku 15. století. V roce 1420 proběhla volba nového českého krále a Žitava se postavila na stranu Zikmunda Lucemburského. To se nelíbilo husitům, kteří podnikli několik tažení do Lužice. Při nich sice zpustošili rozsáhlá území, ale hrad 28. září 1429 odolal jejich útoku. A bylo to dobře, jelikož několik let předtím byly do kláštera uloženy tři zapečetěné schránky s relikviemi odvezenými roku 1421 právě před husity z pražské katedrály.

Ke konci 15. století se započala velká přestavba kláštera, na které se podílel zhořelecký městský stavitel Konrad Pflüger. Práce trvaly až do přelomu 20. a 30. let následujícího století. S příchodem reformace ale rozkvět kláštera skončil. Nový mniši sem již nevstupovali, až nakonec odešel i ten poslední. V roce 1574 hrad s klášterem i okolními pozemky koupila Žitava. Štěstí však Oybinu nepřálo. Místa se zmocnily přírodní síly. 24. března 1577 přišla velká bouře, během níž blesk zapálil skoro všechny stavby v areálu. Škody byly tak velké, že se již nikdo neodhodlal obnovit původní slávu hradu a klášteru. Oybin tak pomalu chátral. K tomu ještě došlo 14. května 1681 ke zřícení velké skály, která strhla především hradní věž.

S příchodem období romantismu se o zříceniny hradu a kláštera začínali zajímat malíři i další umělci a následně také turisté, kterým byl areál roku 1829 zpřístupněn. V roce 1854 zde dokonce postavili vyhlídkovou restauraci ve švýcarském stylu. Velmi potřebné a rozsáhlé opravy hradu i všech dalších staveb byly započaty až v roce 1990, kdy hrozilo jejich zřícení.

Myslím, že není třeba se podrobněji rozepisovat o dějinách či architektonických stylech hradu, kláštera i dalších staveb. Jedná se totiž o místo a krajinu zvláštní krásy, které si každý člověk určitě oblíbí. Prostě něco úžasného, co stvořila příroda, a vybudovali šikovní lidé před mnoha lety.

Za magickým setkáním s gotikou i romantikou vstupujeme do hradního areálu branou s padacím mostem. Po levé straně stávaly hospodářské budovy a dílny v místě, kde se dnes nachází moderní správní budova s pokladnou a informační kanceláří. Procházíme turniketem a čeká nás prudké stoupání až k další věžové bráně ze 13. nebo počátku 14. století, kterou se dostáváme na hradní nádvoří.

Trochu se tady procházíme a prohlížíme si pozůstatky úředního domu, patrně náležícímu dříve ke klášteru. Rozhlížíme se také z předsunuté půlkruhové věže, pod kterou se nachází ve skále šachta, patrně dřívější cisterna. Na západní straně hradu navštěvujeme nejstarší existující hradní budovu, obytnou věž pánů ze Zittau. Dnes se zde nachází hradní muzeum, které založil v roce 1883 Alfred Moschkau. 

Pokračujeme ke zřícenině císařského paláce, která by měla být jednou z nejpůsobivějších staveb hradu. Já bych však nevyzdvihoval některou část zdejšího areálu. Podle mne je úžasné vše, na co se podívám. Je však pravdou, že zřícenina klášterního kostela z 2. poloviny 14. století je opravdovou lahůdkou. Jedná se o jednolodní stavbu bez střechy, jejíž jižní stěna je zčásti vytesaná v pískovcové skále. K severovýchodní straně kostela je přistavěná svatováclavská kaple sloužící původně jako sakristie.

Mezi císařským palácem a klášterním kostelem se původně nacházely další budovy, z nichž se toho však moc nedochovalo. Zajímavé je ale určitě jedno nádherné gotické okno z konce 15. století, kterému se říká „Knihovní okno“.

Pokračujeme podél severní strany kostela zajímavou křížovou chodbou, která tvoří jediné spojení hradu se zadní částí areálu, kam kdysi vedl most. Na plošině před skalami je upravený hřbitov, který je funkční dodnes. Nejstarší dochovaný hrob Petera von Döbschit je datován rokem 1550. Kdy ale přesně vznikl hřbitov, není známo.

Právě z tohoto místa je úchvatný pohled na císařský palác, jehož zdi se zvedají přímo nad údolím Hausgrund. Stavba má jak jednoduchá okna, tak i jedno pozdně gotické okenní ostění. Mačkáme spoušť fotoaparátu, jsme si totiž jisti, že na tomto místě se fotografie nemůže nepovést.

K upravené terase před restaurací přiléhá skála, na níž je erb pánů z Lipé a dvě velké kamenné desky s historií hradu. O kousek dál je další cisterna na dešťovou vodu, okolo níž pokračuje vyhlídková cesta s několika vyhlídkami do okolí.

Okolo zříceniny klášterního kostela se vydáváme po cestě, která by měla být vnějším tesaným ochozem vybudovaným v 16. století. Jedná se o jednu z možných cest, které se rozebíhají do různých směrů. Člověk tak tady může chodit a obdivovat všechnu tu krásu. Z některých míst jsou stěny i nádherně zdobená okna na dosah. Na jedné ze skal čteme název Panenský skok. Podle pověsti zde ukončila svůj život nevinná dívka, aby se zachránila před zlým mnichem.

Jedno ze schodišť vede také na vyvýšenou skalní plošinu jihovýchodně od kostela, která byla v minulosti zajištěna hradbou s věží. Dnes však tady z toho moc k vidění není. Ale ta výhledy do okolí a na hrad s klášterem.

Nakonec naší návštěvy vystupujeme po 126 schodech úzkého točitého schodiště do 25 metrů vysoké vyhlídkové věže s nově vybudovanou vyhlídkou. Po návratu si říkáme, že jsme již viděli a zažili, i to co jsme nečekali. Je to tady opravdu úžasné. Člověk by ale musel ještě mnohokrát navštívit toto místo, sčítat své zážitky i poznatky a vždycky by určitě našel nějaký jiný pohled. Možná by pak mohl říct, že konečně opravdu Oybin poznal.

Potřebné informace k návštěvě je možné se dozvědět na místě v infocentru (Haus des Gastes, Hauptstr. 15, 02797 Kurort Oybin) nebo na internetu (www.oybin.com). Parkoviště jsou ve městě vesměs placená a v hlavní sezóně asi také dost obsazená. V obci pod hradem je konečná stanice úzkokolejné železnice, což může být zajímavá alternativa dopravy do Oybina. Jízdenku je možné zakoupit již například v Hrádku nad Nisou, vyjde to pak levněji. Informace lze zjistit například v turistickém informačním centru v Hrádku nad Nisou (http://www.branatrojzemi.cz) nebo na internetu (http://www.soeg-zittau.de/cms/).

Myslím, že se jedná o místo, které když někdo navštíví, nebude litovat. Stejně jako český historik Bohuslav Balbín, který řekl: "Soudím, že jsem ve svém životě ještě nikdy neviděl přírodou takto opevněné místo, které se sestává z takové kamenné masy, že nemůže být přemoženo ani podminováním ani jinými prostředky dnešního vojenského umění, ani rourami a píšťalami naplněnými střelným prachem."

Podobně se mi líbilo na těchto místech, která jsou sice dále, ale mají něco společného:

- zřícenina kláštera Rosa Coeli:http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=487445

- Klášterní Skalice - Pozůstatky patrně největší katedrály českého království:http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Panenský Týnec:http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488372