Kongeriket Norge aneb Norské království. Také i v tomto třetím povídání zkusím popsat zážitky z krátké cesty po Norsku, které nám dlouho zůstanou v paměti.
Předchozí povídání (2. část): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804292
*
Nedělní ráno začíná opět úžasně. Náhodou se nacházíme ve správný čas na správném místě. Kde se vzala, tu se vzala, před námi stojí kavárna Café Gudvangen. A mají už otevřeno.
Výborná káva, báječný dortík a neskutečný klid na břehu fjordu Naroyfjord.
Původně jsme chtěliměstečkemGudvangen jenom projet, jelikož zdejší fjord Naroyfjordje zapsán na seznamu UNESCO. A to znamená neskutečné množství lidiček přestupujících z autobusů na výletní lodě. Něco nám však říká, že by to dnešního ráno mohlo být jiné. A opravdu, je krásně. Ale velká parkoviště a připravená mola pro výletní lodě dávají tušit, že se to brzy změní.
Pohled na fjord nám nabízí zajímavé krajinné vyobrazení – vrcholy jsou vertikální, mořská hladina horizontální.
„To jako ty serpentiny támhle v dáli? Tak tudy já nejedu,“ říká moje ženuška. A jak předpověděla, tak se stalo.
Stará Stalheimskleivská silnice, další silniční lahůdka vedoucí mezi vodopády, kterou jsem měl naplánovanou, byla bohužel zavřená. Dnes už je to komunikace jednosměrná, tudíž se nemusí člověk náročně vyhýbat autobusům a nákladním autům v protisměru jako dříve. Příště musím Stalheimskleivu zkontrolovat, zda provedli dobře opravy.
U jezera Oppheimsvatnet jsme původně nechtěli zastavovat, ale když jsme to viděli,…
Jedeme stále po silnici E 13 a moje ženuška pozoruje bedlivě okolí. Tudíž si nemůže nevšimnout další norské perly, vodopádu Tvinnefossfjels, který se nachází za obcí Vinje.
Také v tomto případě se nejedná o úzký dlouhý vodopád, nýbrž se jeho voda vrství a hraje si na široké skále, po které teče i padá.
Hned vedle vodopádu je kemp, samozřejmě velké parkoviště, stánek se suvenýry a občerstvením. Tudíž nic pro samotáře. Lidiček je tady více než dost, jelikož je tento vodopád uváděn v průvodcích mezi „top“ místy.
Pohledů na vodopády není nikdy dost. Například takový Skjervsfossen si lze prohlížet nahoře, kde se rodí, uprostřed v plné jeho síle i dole, když předává vodu řece.
Takto si ten vodopád prozpěvuje.
Kromě vodopádu jsou na zmíněném místě i hezké výhledy do okolí.
Záchodová architektura podruhé.
Při jízdě po norských silnicích člověka často něco překvapí. Třeba když na parkovišti vstoupí na toaletu a může pozorovat vodu tekoucí do vodopádu.
Hardangebrua je zajímavý visutý most v Norsku, který překonává fjord Hardangerfjorden mezi obcemi Ulvik a Ullensvang v kraji Hordaland.
Stavba mostu se začala v únoru 2009 a slavnostně byl otevřen 17. srpna 2013. Nejenom vzhled mostu je zajímavý, ale také jeho délka 1380 metrů, se kterou se jedná o nejdelší visutý most v Norsku a třetí nejdelší v Evropě. Jeho pylony s výškou 200 metrů také ještě nebyly překonány. Zatím v zemi vyšší nepostavili.
Aby těch zajímavostí nebylo málo, tak by se mělo jednat také o nejdelší most na světě, který začíná i končí v tunelu. Na severní straně je to 7510 metrů dlouhý Vallaviktunnelen a na jižní pak 1692 metrů dlouhý Butunnelen.
My jedeme ze severu na jih a v tunelu Butunnelen odbočujeme doprava k odpočívadlu. Nabízejí se odsud zajímavé výhledy, ale především se jdu podívat dolů na most. Po cestě prochází zajímavým pěším tunelem.
Před výjezdem na zmíněné parkoviště potkáváme přímo v tunelu kruhový objezd. A k tomu nám hraje písnička od Jirky Schelingera „Marťani tady jsou,..“.
Fjordy, kopce nebo řeky s vodopády. Vybudovat v Norsku silnici nebylo nikdy jednoduché. Možná i proto se je snaží občas „vyšperkovat“. Na některých zdejších silnicích jsou přírodní divy umocněny uměním, designem a architekturou navrženou tak, aby člověka přiblížily přírodě novými a překvapivými způsoby.
Občas se opravdu nelze vyhnout překvapení, jak norská architektura a design vstoupily do krajiny. Samozřejmě příjemně. Dechberoucí výhledy, odpočívadla na místech, kde by je člověk nečekal, umělecká díla u silnic či netradičně pojaté stavby toalet.
Za městem Odda se nachází další perla, vodopád Latefossen. Vlastně jsou to dva samostatné toky stékající z jezera Lotevatnet. Když padají dolů k silnici č. 13, tak se spojují u starého kamenného šesti obloukového mostu.
Latefossen je další vodopád přímo u silnice. Pří průjezdu po mostě může člověk sebe či své auto osprchovat vodou z vodopádu.
Hned za vodopádem je parkoviště. Kromě vodopádu je tu jeden pomník se zajímavým příběhem. Gustav von Hahnke (*1871, †11. července 1897) byl německý poručík, který v roce 1897 doprovázel v hodnosti poručíka mladého císaře Viléma II. při jeho plavbě přes Norsko. Při jedné zastávce měl nehodu, když se projížděl na kole, a spadl do vodopádu. Kolem smrti se vynořily různé konspirační teorie, jelikož předtím došlo na lodi k incidentu mezi císařem a poručíkem, který měl Viléma II. udeřit pěstí. Za to mu hrozil trest smrti, a tak se někteří domnívali, že spáchal sebevraždu. Zmíněná událost přitáhla mezinárodní pozornost a psalo se o ní snad i za velkou louží. Já jsem ale Los Angeles Herald či New York Times z té doby nečetl, tak nevím.
Na okraji městečka Hara odbočujeme na další horskou silnici. Ryfylke National Scenic Route je jednou ze scénických cest v Norsku. Cesta se vine podél fjordů, přes údolí, a především přeshory. Sněhu přibývá, tak se snad nebudeme muset někde otáčet.
Zastavujeme na vyznačených parkovištích i mimo ně. Mnoho míst ve zdejším kraji je totiž vyhlídkou, z níž lze pozorovat melodickou krajinu. Často se dostáváme do fotografického vytržení z nádhery a rozmanitosti zdejší přírody.
Na jednom místě přejíždíme hráz nádrže Svartevatnet, která zásobuje vodou město Bergen. Dokončena byla v roce 2014 na místě původní menší přehrady. Dílo se líbilo, a tak dostalo cenu „Damkrona“ za vynikající stavbu.
Kdyby náhodou byla silnice neprůjezdná, tak jsem schopen vypomoct.
Pomalu opět sjíždíme z hor okolo jezer dolů k mořské hladině.
Travnatá stráň, zvuk zvonců a přesouvající se ovce, která zaujala naše svačina.
Norské ovečky nám rozuměly.
Jižně od města Sauda potkáváme Svandalsfossen, další vodopád, který nám umyl auto.
Z parkoviště vede zajímavé schodiště. Nejprve se člověk dostane pod silnici do spodní části vodopádu, aby následně stoupal podél Svandalsfossen k horní části tohoto úžasného vodopádu po zajímavých zrezivělých schodech. Jak se posléze dočítám, jedná se o umělecké dílo.
Jedno krátké video vodopádu.
V podvečer přichází naše druhé letošní seznámení s místní trajektovou dopravou. Tentokrát se potřebujeme dostat přes Josenfjorden. Opět to funguje perfektně. Trajekt vyplouvá v menší obci Nesvik a končíme v městečku Hjelmeland.
Časy odjezdu není potřeba si dopředu zjišťovat. Jezdí to zhruba každých dvacet minut, později večer jsou intervaly delší. Lodní lístek se platí až na trajektu a když člověk není u automobilu, tak mu účet přijde domů.
Blíží se večer, a tak končíme dnešní pouť vHjelmelandCamping & Hostel Nokling.
Večerní kontrola barev na obloze.
Koho to vidím na hladině fjordu? Vikingská loď? Nebo to bude další připlouvající trajekt?
*
Pokračování: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804321
