Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – I.

Kongeriket Norge aneb Norské království. Zkusím popsat zážitky z krátké cesty po této zemi, které nám dlouho zůstanou v paměti.

Před cestou do Norska jsem nestudoval detailně historii země, ale základní představu by si člověk měl udělat.

Přibližně 10.000 let př.n.l. nastává konec doby ledové, ledovce ustupují a lidé začínají osidlovat norské západní pobřeží.

Přesně 2. června 2023 zjišťuji, že ještě nějaký ten ledovec v Norsku zůstal.

Přibližně 2.000 let př.n.l. se začínají lidé na území dnešního Norska věnovat zemědělství a chovu dobytka.

Přesně 5. června 2023 zjišťuji, že se této činnosti věnují stále.

Přibližně 1.000 let př.n.l. začínají místní lidé používat kola a různé povozy.

Přesně 31. května 2023 zjišťuji, že je používají stále. Pravda, trochu je zmodernizovali.

Přibližně 400 let př.n.l. začínají místní lidé zpracovávat kov, ze kterého vyrábějí především zbraně. Z toho lze usuzovat, že v té době bylo asi mnoho konfliktů a válek.

Přesně 30. května 2023 i osm následujících dnů zjišťuji, že se v Norsku takovému nesmyslu jako je válka momentálně nevěnují. Naštěstí mají rozum.

Přibližně 500 let n.l. nastává období Vikingských tažení, kdy se tito válečníci dostávají až hluboko na jih nebo daleko na východ Evropy, a dokonce i na pobřeží Ameriky.

Přesně 30. května až 7. června 2023 zjišťuji, že se ještě patrně Vikingové ze svých výbojných cest nevrátili, jelikož jsme tady žádného nespatřili.

V následujícím období se o norské území zajímali především Dánové a Švédové. V roce 2022 jsem se k nim přidal já s mojí ženuškou a letos jsme v našem bádání pokračovali.

Vše začíná nad pondělním ránem v Karlových Varech a pokračuje po „rychlých“ německých dálnicích. Občas je na nich pěkně horko, proto jsme se v Kielu zchladili báječnou zmrzlinou.

Následně se v přístavu naloďujeme na trochu větší kocábku.

Své osudy svěřujeme kapitánovi lodi, jelikož jsme usoudili, že to je zkušený mořský vlk.

Osádka lodi nás brzy přesvědčila o svých schopnostech. Při podplouvání mostu Velký Belt všichni na lodi nevěřili, že se to podaří.

Ranní paluba je ztichlá, oblečená v novém kabátě.

Ve třiadvacátém roce třetího tisíciletí, v pátém měsíci, ve třicátém dni, před devátou hodinou dopolední, spatřujeme pobřeží Norska. O dvě hodiny později vjíždíme na norskou zem. Po vylodění následuje přesun přes město Oslo na dálnici směr Trondheim. Zpočátku jedeme po slavné „šestce“, ale na rozdíl od minulého roku odbočujeme před městem Hamar na silnici č.3.

Zatímco řidič vozu tvrdý chleba má, zbývající část osádky odpočívá a užívá si dechberoucí výhledu na kouzelnou norskou krajinu. Ale ani já nesmím zapomínat na přestávky.

Druhá zastávka nebyla sice na tomto místě plánována, ale nešlo nezastavit.

Socha losa v kanadském městě Moose Jaw byla se svými deseti metry po dlouhou dobu největší na světě.

Světový rekord ovšem v roce 2015 ztratila, když Kanaďany trumfli Norové. Nedaleko obce Stor-Elvdal vztyčili nablýskaného nerezového losa Storelgena, který měří o 30 cm více.

Cesta z Osla do Trondheimu nám tentokrát trvala sedm a čtvrt hodiny. Sluníčko z Osla s námi však nepřijelo, naopak nás tady čekal vítr a celkem nízká teplota. Tudíž místo toulkách po městě rozjíždíme ještě večer akci kulový blesk neboli studentské stěhování. Toto doupě univerzita prodala, a tudíž je třeba všechny věci přestěhovat jinam.

A tady složíme hlavu na dvě noci my.

*

Středeční ráno je lehce zamračené, teplota osm stupňů, poprchává a fouká čerstvý vítr. Po snídani jedeme opět do studentského městečka Steinan, kde se ze Suzuki Vitara stává na několik hodin stěhovací vůz.

 Stěhování a vybalování věcí. Nenudíme se.

Číslo pokoje souhlasí. Ale není těch podlaží v budově nějak málo?

Změna ubytování neznamená jenom přesun horizontální, ale i vertikální. Z přízemí malého domečku do devátého patra výškové budovy. V zimě asi už sníh nebude po parapet?

Ovšem ty výhledy z okna nemají chybu.

 Navštěvujeme také obchodní centrum. Nakupování není občas jednoduché, ale zvládl jsem to.

V podvečer provádím průzkum městské čtvrti Ranheim, kde jsme ubytováni.  

Pohled na chrám nějakého méně známého náboženství. Někdo by mohl říct, že se jedná o běžné železniční nádraží. Ale žádný pojem spojení s kolejemi není v naší rodině obyčejný.

*

Čtvrteční ráno je opět mráčkovité. Po dobré snídani a balení věcí opouštíme bydlení a jedeme za Alex.

Potkalo nás to štěstí, že můžeme spatřit školu, kde studuje. NTNU – Norges teknisk-naturvitenskapelige universitet (Norská univerzita vědy a technologie), jedna z největších univerzit v Norsku má několik budov nejenom v tomto městě.

My tentokrát navštěvujeme Campus Dragvoll, místo, kde sídlí Katedra zajišťující výuku a provádějící výzkum v oblasti filozofie a religionistiky. Procházíme se a prohlížíme si zajímavé budovy i prostranství okolo nich a vše v nás zanechalo velice příjemný dojem.

Na závěr kávička a zákusek v univerzitní kavárně.

Fotografie, loučení a odjezd.

*

Z Trondheimu jedeme na jih. Krajina se začíná měnit a za městem Oppdal nás vítá Národní park Dovrefjell.

Vjíždíme do krásné norské přírody. Nelze si nevšimnout rozlehlosti a vzdálenosti mezi obydlenými místy.

Po necelých 300 kilometrech zastavujeme v městečku Lom, kam většina návštěvníků přijíždí, aby si prohlédla zdejší dřevěný kostel Lom Stave Church. Také my jsme zvědaví na tento impozantní skvost z druhé poloviny 12. století.

Téměř osm set let staré svědectví zapsané ve dřevě. Zajímavě vyřezávané stropy, dveře či schody. Zvířata a draci, prolínání křesťanských a vikingských motivů.

Předpokládá se, že v Norsku mohlo být kdysi až 2000 roubených kostelů, z nichž se do dnešních dob zachovalo 28 skvostů.

Při pohledu na střechu, kterou pokrývají dřevěné šindele, lze spatřit jednu zajímavost – schodiště a dveře na střeše. Také dračí hlavy mají svoje kouzlo.

Městečko Lom a kámen. Ne však každý kámen, ale především pískovec proslavil město. Každý rok se zde koná setkání jeho zpracovatelů. Fossheim Steinsenter nabízející ke shlédnutí ojedinělou, patrně největší sbírku nerostů v celém Norsku.

V městečku Lom jsme se rozhodli zůstat přes noc. Volba padla na hotel Fossheim.

Na okraji města, v jeho západní části, si prohlížíme Lom Bygdemuseum. Vlastivědné muzeum či Skanzen tvoří přes dvacet budov z období let 1613 až 1900.

Domečků je tam hodně, ale traktor jenom jeden.

Že by ve skanzenu někdo bydlel?

Zajímavostí je, že areál skanzenu je volně přístupný včetně některých budov. Nikdo to nehlídá. Všude je pořádek, nic není zničené.

Po prohlídce kostela a skanzenu nám začalo kručet v bříškách, a tak navštěvujeme jeden zdejší podnik.

Kuchař usoudil, že máme velký hlad. Byla to dřina, ale zvládli jsme to.

Pan Olav Aukrust má sice nakročeno ke kostelu, ale zda tam někdy tento norský učitel a básník, představitel národního novoromantismu došel, nevím. …….Asi ano, protože se v městečku Lom narodil i zemřel.

Hravý potůček, prozpěvující řeka, dravý vodopád, úzký fjord, širé moře. Děti, které mají různou povahu, ale jednu matku, VODU.

Ptáte se na vodníky? Dobře by se o nich psalo, ale žádného jsem nepotkal. Jsou vůbec v Norsku? No, moc toho o té krásné zemi nevím.

„Ať tě to ani nenapadne,“ ženuška důrazně nesouhlasí s tím, abych zkoušel, zda ten most přes řeku Bovra je houpací.

Přímo v centru města jsou na řece zajímavé peřeje. Krásných a kouzelných zákoutí je v tomto městečku hodně.

Po skoro zimním Trondheimu jsme konečně v městečku Lom objevili sluníčko. Sice to v podvečer na krátké rukávy už nebylo, ale sklenka prosecca nám chutná.

 

Seznámení s místními také proběhlo bez problémů.

Večer se ještě vydávám na příjemnou procházku. Světla je dost. Jsme na severu a blíží se letní slunovrat. Sluníčko se ještě nechystá spát.

*

Pokračování: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804292