I věci mají své osudy. Třeba káva. Ve světě ji objevili před mnoha staletími, v Česku ke konci minulého tisíciletí a já jsem jednu úžasnou kávu ochutnal nedávno v Příbrami.
Jednou z nejvýraznějších a určitě také nejviditelnějších „kulturních“ změn, které v Česku po roce 1989 nastaly, je zcela jistě způsob, jakým lidé připravují a pijí kávu. Byly doby, kdy jediný kávový požitek přinášel lidem silný „turek“ ve skle. S otevřením hranic se však kávová kultura začala měnit. Nejprve se objevila káva překapávaná a rozpustná, aby záhy přišlo espresso. Ono tak úplně samo nepřišlo, ale patrně ho sem přivezli Italové. Alespoň Caffé espresso je původem italský výraz a znamená to „káva na požádání“. Podává se po objednání, bez předchozí přípravy. V Itálii se říká, že host si musí na espresso počkat, kdežto espresso na zákazníka čekat nesmí. V Česku se lze často setkat s výrazy preso nebo expreso, ale takové názvy jsou nesprávné stejně jako malé nebo velké espreso či piccolo. Alespoň v Itálii se s nimi člověk nesetká.
Espresso je jenom jedno. Alespoň to říkají lidé, kteří kávě rozumí a lze to též spatřit v moudrých knihách nebo na internetu. Zajímavé čtení je také o tom, jak se správně připravuje klasické espresso, ristretto, dvojité ristretto či espresso doppio nebo snad espresso lungo. Teď bych měl popsat potřebné množství mleté kávy, časy extrakce, potřebný tlak a výsledné množství lahodného nápoje. Ale to by bylo nezáživné. A proč tedy píši o kávě, když nejsem barista ani odborník na tento nápoj? Myslím si totiž, že dobrou kávu nedělá název, ale člověk, který ji připravuje a podává.
Ale k jádru věci. Stalo se to následovně. Nedávno jsme s manželkou navštívili město Příbram, což asi není tak neobvyklá věc. Ale když jsme se procházeli po pěší zóně, tak nás zaujala fronta lidí. A to v dnešní době již věc neobvyklá je. K našemu překvapení lidé čekali u okénka, kde si následně zakoupili kávu. Učinili jsme logicky to samé a byl to více než dobrý nápad.
Čerstvě pražená, čerstvě namletá a skvěle připravená. Šálek voňavé kávy s pěnou bohatou a hustou, že by se dala krájet. Samozřejmě zde nabízejí různé druhy, každý si může vybrat podle toho, na jaký kávový požitek se těší. „Kaférna“ se nachází na rohu ulic Pražská a V Brance. K dispozici je též malá zahrádka, ale většina lidí si bere kávu s sebou. Otevřeno mají od pondělí do pátku, ráno od půl deváté do pěti hodin odpoledne a v sobotu od osmi do dvanácti. V neděli odpočívají.
Asi někdo dodá, že s „bazénem vody bez chuti“ neboli kafem v unifikovaném hrnku se již dnes člověk v kavárnách nesetká a chutná káva podávaná ochotným personálem s úsměvem je samozřejmostí, ale vždy tomu tak není. A ve zdejší Kaférně to vše mají a ještě něco navíc, co neumím popsat. Prostě vím, že když někdy pojedu okolo Příbrami, tak se tam rozhodně opět zastavím.
Na závěr se sluší podotknout, že majitele neznám a článek jsem nezamýšlel jako skrytou reklamu. Jenom se mi poté, co jsem ochutnal jejich výtečnou kávu, vybaví při vyslovení jména Příbram „synonymum“ Kaférna.
*
Povídání o dalších zajímavých místech spojeném s jídlem a pitím:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747942
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734155
