Obrázky ze Šumavy - Uprostřed hlubokých lesů postavený a do skleněné krásy oděný

Dobrá Voda či Poutní místo „Malé Lourdy“ uprostřed hlubokých lesů? Šumava a její skleněný oltář, který nemá v Evropě obdoby.

Dobrá Voda je malá osada, část města Hartmanice. Před rokem 1989 sem téměř po čtyři desetiletí putovali trochu podivní poutníci v maskáčích a se samopaly. Místo se totiž stalo součástí rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru, kam byl vstup většině civilistů zakázaný. Původní obyvatelé museli odejít, velkou část domů byla zničena. Několik objektů si ale armáda ponechala a některé měly také štěstí, například kostel sv. Vintíře spolu s bývalou farou. 

Tento kostel nechal v roce 1706 postavit na místě staré kaple baron František Karel Villani. Kostel svatého Vintíře v Dobré Vodě by měl být jediný tohoto zasvěcení na světě, alespoň to tak všude píší. Já jsem také zatím při svých toulkách tohoto svatého nespatřil.

Stálých obyvatel žije v malé obci Dobrá Voda jen několik, ale návštěvníků začíná na toto poutní místo se studánkou přijíždět čím dál tím víc. Nejenom při obnovených poutních slavnostech se zde scházejí Češi a Němci, ale i turisté či poutníci z jiných států. Dalším důvodem, proč sem jezdí lidé, je interiér kostela. Sice se toho moc nedochovalo z původního vybavení, ale i přesto je co obdivovat.

Jedna velice šikovná dáma, sklářská výtvarnice ze Zbraslavi u Prahy, paní Vladěna Tesařová, nalezla svůj druhý domov na Šumavě. Na několika místech vykouzlila úžasné věci. Například v Dobré Vodě u Hartmanic vytvořila v jednolodním kostele svatého Vintíře oltář ze skla – skleněné třídílné oltářní retabulum. Výběr skla jako materiálu má navazovat na věhlas Šumavy jako tradiční sklářské oblasti.

Originální skleněný oltář v kostele svatého Vintíře, plastiky z šumavské dílny této výtvarnice, je asi jejím nejznámějším dílem. Podle odborníků se jedná o naprostý evropský unikát, který dal kdysi zdevastovanému kostelu nový smysl a nadčasovou hodnotu. Dílo bylo dokončeno na přelomu let 2001 a 2002.

Oltářní retabulum bylo navrženo jako třídílný reliéf o rozměrech 4,5×3,2 metru, který z vyvýšeného místa v kněžišti ovládá dokonale celý prostor kostela a upoutá pozornost návštěvníků hned při jejich vstupu. Aby ne, když tady na ně čeká čtyři a půl metru dlouhé a téměř pět tun vážící dílo. Práce na něm trvala autorce přibližně jeden rok. 

Střední, největší část triptychu znázorňuje ústřední téma křesťanství, Kristovu oběť na kříži. V postranních křídlech jsou zpodobněny postavy těch světců, které mají historický i osobní vztah k osobě svatého Vintíře a také světců společně uctívaných národy střední Evropy. Je jich celkem 35. Nejznámější jsou určitě, svatá Anežka Česká, svatá Ludmila, svatá Gisela, svatý Štěpán, svatý Gotthard, svatý Jan Nepomucký, svatý Jan Křtitel, svatý Václav, svatí Cyril a Metoděj či svatý Wolfgang.

Oltář není čiré barvy, nýbrž mu autorka vtiskla nazelenalou barvu jako mají šumavské říčky v době tání sněhu. Při osvětlení se tato proměňuje dohněda.

Aby toho skla nebylo v kostele málo, tak je oltář obohacen o oltářní stůl, skleněný pult na čtení Bible, Betlém a skleněnou Křížovou cestu, kterou tvoří 14 desek Křížové cesty či skleněnou sochu svatého Vintíře v životní velikosti. Vše má „na svědomí“ opět paní Tesařová.

*

Na výzdobě Šumavy se tato šikovná dáme podílela ještě ve dvou případech (viz níže). O více já zatím nevím.

O mým dojmem z návštěvy Šumavy jsem tady již něco napsal:

Obec Čepice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770364

Pohřebiště Barabů a tunel pod Špičákem: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770397

Už mi jich zbývá jenom jedenáct (ZNB): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770515