Obrázky ze Šumavy – pohanská jeskyně, poustevna nebo kostel svatého Mořice

Černá hora či Mouřenec - Čert při svatbě v kostele, kde Anděl podává ruku peklu? Na Šumavě, kousek nad obcí Annín, je možné všechno.

Řeka Otavy v těchto místech obtéká vrch Mouřenec či Černou horu (614 m.n.m.) ze západu, aby se po chvíli vracela a vytvořila tím podkovu. Pro štěstí určitě. Do malebného údolí shlíží dnes kostel svatého Mořice z tajemného místa, kde možná kdysi stála pohanská svatyně a pohřebiště. Podle pověsti se pojí k tomuto místu magické praktiky a v minulosti tady tekla krev.

Po úzké a klikaté asfaltové silničce lze z Nového Městečka přijet autem nebo na kole až k samotnému kostelu sv. Mořice, stojícímu na vrcholu Mouřence. Z druhé strany tam lze dojít z Annína pěšky po červeně značené turistické cestě.

Vznik kostela sv. Mořice v této části Šumavy je spojován s německým benediktinským mnichem Vintířem, který se zasloužil o výstavbu dřevěného kostela, o kterém toho však není moc známo. V první polovině 13. století byl dřevěný kostel nahrazen kamennou stavbou v pozdně románském slohu.

Kdo tento svatostánek s několika zajímavostmi navrhl, není také známo. Stavba, která byla zasvěcena světci a mučedníkovi svatému Mořici, se skládala z apsidy a čtvercové lodi. Například půdorys apsidy, kde vnitřní a vnější obrys nejsou souběžné křivky. Nebo věž, která vyčnívá do nebe nad apsidou, což také není úplně obvyklé. Kostel, který má skoro stejnou délku a výšku (necelých 24 metrů), byl v minulosti několikrát stavebně upravován, než nabyl dnešní podoby. Na jižní straně například přistavěli osmibokou kapli.

Součástí areálu kostela je kromě hřbitova je také kostnice, pravděpodobně z 18. století. V ní je stále mnoho kosterních pozůstatků nejasného původu.

V roce 2005 natočil režisér Jiří Strach krásnou pohádku Anděl Páně, která se také odehrává na vrchu Mouřenec.

Okolo padesáté minuty přišli poprvé ke kostelu Uriáš s Petronelem:

Ale šlo to lehce, co? To víš, to je tak, když se ví, jak na to. A ne že za mnou polezeš dovnitř.

Čert v kostele?Ale stejně je škoda, že tě neuvidím, jak letíš nahoru, věčná škoda.

Je to tak. Ale ať je to, jak chce, za tu mošnu ti moc děkuji. Opatruj se Uriáši. Pošlu ti se shora nějaké cukroví. A zůstaň s pánem Bohem.

To bude fofr.

Matko boží, ať už jsem co nejdřív zase nahoře. Svůj úkol jsem v podstatě splnil. Šlo to rychle, tak kdyby.

Ježiš Maria, matko Boží, co jsem zase udělal.

Petroneli, Petroneli, cos to proved. Kde máš svého napraveného hříšníka. Peklo ti už otevírá své brány.

Nikoho jsi nenapravil a hodné poctivé děvče jsi uvrhl do neštěstí. Ty sám jsi největší hříšník ze všech.

Já. Matko boží, já, já, proč zas já.

Přestal jsi věřit v boží pomoc. Obrátil ses o pomoc k peklu. Pomáhal sis čertovskou mošnou. A všechno, co jsi skrz tu pekelnou hračku vykonal, ještě rozmnožilo zlé skutky smrtelníků.

Co mám dělat, matko boží, já nechci skončit v pekle, nechci.

Důvěřuj Bohu, skloň pokorně hlavu. Nechtěj zachránit jen sebe. Nemysli jen na sebe, Petronelku. Pak bude celé nebe stát při tobě. Nemysli jen na sebe.

Kde se tady bereš. Jsem čekal, že tě uvidím, jak letíš nahoru, na nebesa za zvuku andělských trubek.

O půl hodiny později se dovnitř kromě Petronela, Dorotky a Maxmiliána podíval i čert:

Ale, kam mě to vedete?

Dovnitř, honem.

Do kostela. Kam jinam. Nepozná kostel.

Rychle, rychle, dovnitř.

Pocem, košiláči, tohle.

Jo vidíš. Děkuji ti čertíku.

Já vás oddám a bude klid.

Pusť mě, já ho nechci.

Jak nechceš. Copak jsi neříkala, že si vezmeš chudýho, když je hodnej?

Říkala.

No vidíš, a tenhle, ten je hodnej. Takže žádný cavyky.

Ale já nemůžu.

Dorotko, venku na tebe čeká správce. Copak to nevíš? To chceš raději jeho.

Nechci, ale musím. Jinak se bude říkat, že pastýřova Dorotka krade. V tom mi žebráku pomoct nemůžeš.

Přece si nemůžeš vzít někoho, koho nemiluješ.

Nakonec si zvyknu. Však si prý každá zvykne. A koho, bych opravdu chtěla, toho stejně nedostanu.

Nemůžete s tím krapet pohnout, za chvíli jsou tady.

Tak, hernajs, koho teda vlastně chceš?

Já, já mám ráda Maxmiliána.

No tohle, tohle přece je Maxmilián.

Já jsem Maxmilián.

Von je opravdu Maxmilián.

Ty? Ty jsi žebrák.

Uriáši, mošnu.

Anděli, podáváš ruku peklu.

Já vím.

Chtěla jsi Maxmiliána, tak si ho měj.

Dorotko. Dorotko moje.

Ježíš Maria, náš pan hrabě.

Vaše hraběcí milosti, kde se tu, kde se tu, tu…

Ale…

Tak pojď.

O mým dojmem z návštěvy Šumavy jsem tady již něco napsal:

Lurdy v šumavských lesích ukryté a do skla oděné: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770962

Uprostřed hlubokých lesů postavený a do skleněné krásy oděný: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770713

Obec Čepice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770364

Pohřebiště Barabů a tunel pod Špičákem: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770397

Už mi jich zbývá jenom jedenáct (ZNB): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770515

*

Pohádková místa navštěvujeme častěji: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=739835