Obrázky ze Šumavy - Lurdy v šumavských lesích ukryté a do skla oděné

Zázraky, legendy a procesí poutníků v lesním zákoutí pod Kostelním vrchem. Hauswaldskou kapličku vojáci zničili. Studánku před běsněním československé armády ohlídal skřítek, a tak léčivá voda tekla dál a čekala.

Poutní místo u Hauswaldské kaple má opravdu neopakovatelnou atmosféru. Proslavilo se legendami o zázračné vodě ze zdejšího pramene, která vrátila zdraví mnoha lidem. Možná také proto se tomuto místu, kam kdysi chodili poutníci s vírou v uzdravení dokonce až z dnešní Itálie, říká „Šumavské Lurdy“. Slepí, kteří si potřeli svá víčka, prozřeli, chromí odsud odcházeli po svých. Byla sem vypravována celá procesí a konaly se tady bohoslužby.

Zdejší les se nazýval Hauswald, odtud pojmenování tohoto místa. Na přelomu 18. a 19. století vybudovali o něco níž plavební kanál, který změnil ráz krajiny a více ji zpřístupnil lidem. Roku 1820 byla na Hauswaldu postavena malá kaplička zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Věřících, kteří putovali ke kapličce, začalo přibývá, a tak v roce 1860 obec Srní postavila větší kapli. Dělníci patrně něco zanedbali, a tudíž po sedmi letech museli kapli uzavřít, jelikož hrozila zbořením. Roku 1901 byla rozebrána a postavena kaple nová, kterou slavnostně vysvětili 8. srpna 1902.

Během druhé světové války a po ní se již poutě neobnovily. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno a kaple se ocitla v hraničním pásmu. O následnou podobu poutního místa se postarali vojáci po vzniku vojenského prostoru. 14. září 1957 byla Hauswaldská kaple podminována a vyhozena do vzduchu.

Zůstaly ruiny a zbytky kamenných základů, které téměř padesát let zarůstaly trávou a mlázím. V roce 2006 se však podařilo památné místo obnovit. Velkou zásluhu na tom, že se to podařilo, má občanského sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy.

Ošetřené pozůstatky kapliček slouží jako memento na dobu nedávnou. Většina lidí se u nich sice zastaví, ale brzy spočine jejich zrak na studánce o kousek dál. Ona to vlastně není klasická studánka, nýbrž voda je sem přiváděna od místa svého vývěru dřevěnými, ručně tesanými korýtky, takzvanými vantroky, usazenými na 59 bludných kamenech představujících korálky na růženci.

Z posledního korýtka voda dopadá na skleněný blok fontány s otiskem dlaně. Zda je to ruka Panny Marie Lourdské, to ví patrně jenom autorkou díla. Fontánu lemuje po obvodě nápis v několika jazycích: „Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“

Vladimíra Tesařové Tato velice šikovná dáma, sklářská výtvarnice ze Zbraslavi u Prahy, nalezla svůj druhý domov na Šumavě. Na několika místech vykouzlila úžasné věci. Například v Dobré Vodě u Hartmanic vytvořila v kostele svatého Vintíře oltář ze skla nebo kousek od Sušice zdobí v obci Čepice most přes Otavu skleněná socha Jana Nepomuckého. Výběr skla jako materiálu má navázat na věhlas Šumavy jako tradiční sklářské oblasti.

Voda je léčivá, což musí vyzkoušet na sobě každý sám. V každém případě je pitná a chutná, to mohu potvrdit já osobně. A především působí toto příjemné místo uklidňujícím dojmem.

A kudy, že se tam dostanete? My jsme šli od parkoviště Mechov (silnice Srní – Prášily) podél Vchynicko-tetovský plavební kanál, což je zajímavé vodní dílo o celkové délce 13,8 kilometrů, proti jeho proudu 2 kilometry. Ne, že by se nám nelíbil, ale v těch místech se nachází ta správná odbočka do lesa. Po krátkém, asi 400metrovém stoupání jsme objevili něco úžasného, Poutní místo u Hauswaldské kaple.

O svým dojmem z návštěvy Šumavy jsem tady již něco napsal:

Uprostřed hlubokých lesů postavený a do skleněné krásy oděný: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770713

Obec Čepice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770364

Pohřebiště Barabů a tunel pod Špičákem: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770397

Už mi jich zbývá jenom jedenáct (ZNB): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770515