Obrázky ze Šumavy - Laka, nejvýše položené jezero na Šumavě

Jezero Laka ležící v nadmořské výšce 1.096 metrů je nejenom kouzelným místem, ale také nejvýše položeným šumavským jezerem. 

Cesta vedoucí od Nové Hůrky k jezeru Laka po modré turistické značce je úžasná, možná jedna z nejkrásnějších na Šumavě. Myslím tím okolní přírodu, protože povrch komunikace je asfaltový a to by myslím nemuselo být. Délka tohoto výletu je přibližně dvakrát pět kilometrů, což je rozumné i pro netrénované lidi. Pouze to převýšení při cestě k jezeru nemusí každý schvalovat, ale o to více se může těšit na cestu zpět.

Přibližně v polovině cesty, která vede nedaleko Hůreckého vrchu, je možno se zastavit na místě (1.015 m.n.m.), kde stávala významná sklářská obec jménem Hůrka. Tato původně sestávala z osad Nová Hůrka (Neu Hurkenthal), Stará Hůrka (Alt Hurkenthal) a Hůrka. Majitel skláren Georg Christoph Abele zde založil osídlení v roce 1732, které se nazývalo „Česká huť“ (Bohmischhutten). Dominantu obce tvořil kostel svatého Vincence (zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému), který dal roku 1789 postavit Ignáce Hafenbrädl z peněz církevního fondu. O deset let později přešel kostel do vlastnictví šlechtického rodu Abele. Roku 1820 byla vedle kostela vystavěna velká kaple svatého Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrädlů. Byl zde také pohřben otec známého spisovatele Karla Klostermanna.

V obci Hůrka stával kromě skláren a obytných budov také zámeček, proslulý hotel „U jezera Laka“ (Zum Lacka-See), škola, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna. V 30. letech minulého století byla Hůrka oblíbeným turistickým místem a chodívalo sem na výlety mnoho lidí. Letní i zimní dovolenou zde trávili lidé jak z Čech, tak z Německa. Místní sklárna byla světově známá výrobou unikátních litých zrcadel, která se vyvážela do celé Evropy i zámoří.

Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec potkal osud jako mnoho další míst v pohraničí. Budovy chátraly a o zbytek se postarala demolice. Jedinou výjimkou byla hřbitovní kaple, která kupodivu přečkala do konce komunismu, i když značně zpustošená. Údajně objekt sloužil jako dělostřelecká pozorovatelna. Naštěstí byla na přelomu 21. století kaple zabezpečena a následně opravena. V současnosti se na místě bývalé obce Hůrka rozkládají louky a zajímavá stromořadí.

Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitých lidí v době komunismu na tomto úseku státní hranice. Vedle hřbitovní kaple svatého Kříže je také několik náhrobků z původního hřbitova.

Kdo bude odtud pokračovat po modře značené turistické cestě, přijde brzy k jezeru Laka, které leží v nadmořské výšce 1.096 metrů na území Národního parku Šumava a je nejvýše položeným šumavským jezerem.

Jedná se o menší (rozloha 2,8 ha), ale velice malebné jezero ledovcového původu se slatinovými břehy obklopenými krásnými horskými lesy. Okolí je dějištěm románu Karla Klostermanna „Skláři“. Uvádí se, že jezero je hluboké maximálně 3,9 metru (průměrná hloubka je asi 1,4 metru), obsah vody se odhaduje na 40.000 metrů krychlových a obvod vodní plochy činí 870 metrů. Do jezera Laka přitékají dva potůčky, aby posléze voda odtekla Jezerním potokem do říčky Křemelná a dále do Otavy, Vltavy, Labe, až skončí ve vodách Severního moře.

Zajímavostí, které si každý návštěvník všimne, jsou rašelinné plovoucí ostrůvky. Laka zarůstá postupně vegetací a přechází tak na zrašelinělý močál. Z tohoto důvodu byla hladina jezera v minulosti dvakrát zvýšena (až o 1,7 metru). Byla vybudována umělá hráz a v ní propusť. Vody jezera se využívalo při plavení dřeva a k pohonu strojů ve sklárnách v Nové a Staré Hůrce.

Jezero leží v širokém a mělkém rulovém karu. V blízkosti se nachází hora Debrník (též zvaná Plesná, 1.336 m.n.m.) a proto bývá někdy jezero označováno jako Pleso. Kdy jezero vzniklo, se pouze odhaduje, kdy bylo objeveno také, ale přesnější údaje existují ohledně prvního písemného zakreslení. Bylo to na Kreybichově mapě Prácheňského kraje z roku 1831, jezero zde ale bylo bezejmenné. Zaměřeno bylo o šest let později a dostalo název Laka See.

Výchozím bodem pro tento výlet, jak jsem již uvedl, je osada Nová Hůrka, která leží asi 6 km vzdušnou čarou (po silnici 10 km) východně od Železné Rudy. U silnice je placené parkoviště, popřípadě sem lze dojet autobusem. K jezeru je možné se také vydat ze Železné Rudy nebo z obce Prášily. Obě dvě trasy jsou však delší, ale také je to krásná procházka. Přestávka u jezera je příjemná, okolí se vyznačuje tichou lesní samotou. Pro rozjímání u svačiny nebo vrcholového piva je to ideální místo.

Každý, kdo jde k jezeru z Nové Hůrky, si určitě všimne zdejších budov stojících v areálu u komunikace. Kdysi zde stála vesnice, ale po druhé světové válce a nuceném vysídlení zanikla a 1. března 1952 byl v jejím v okolí zřízen Vojenský výcvikový tábor Dobrá Voda (VÚ 1030). Vytvořili ho jako náhradu za VVT Město Kynžvart vzhledem k tomu, že se v těchto místech začala rozvíjet těžební činnost a lázeňství.

S pozemky a prostory nebyl problém, jelikož se jednalo o pohraničí a vše bylo k dispozici po odsunutém německém obyvatelstvu. 1. listopadu 1952 byl VVT přejmenován na Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda. Svojí rozlohou asi 17 tisíc ha patřil mezi středně velké a byl využíván především útvary 2. motostřelecké divize Sušice. Výcvik omezovala blízkost státní hranice.

Na jeho území byla postupně vybudována následující výcviková zařízení: součinností střelnice Vysoké Lávky (taktická cvičení praporu nebo provádění taktických cvičení s bojovými střelbami na stupni rota), střelnice BVP Hůrka (provádění střeleb z BVP-1 a OT-64), tanková střelnice Slunečná (provádění střeleb z T-54A/AM/AM1), dělostřelecká střelnice Stodůlky (taktická cvičení s bojovými střelbami dělostřeleckého oddílu), pěchotní střelnice Hůrka (střelby ze všech druhů ručních zbraní), cvičiště pro řízení bojových vozidel Hadí Vrch (využíváno pro jízdy T-54, OT-64 a BVP-1) a ženijní cvičiště Souš (výcvik s ostrými trhavinami a radioaktivními látkami).

Ve VVP Dobrá Voda byly také postupně zřízeny ubytovací kapacity, převážně srubové tábory pro 1275 vojáků. Obsluhu výcvikových zařízení zajišťovalo například v polovině 80. let až 90 osob. Počet se samozřejmě měnil a například v roce 1976 sloužilo ve VVP Dobrá Voda 63 vojáků, z toho 7 důstojníků a 4 praporčíci.

A proč se o tom zmiňuji v souvislosti s výletem k jezeru Laka? Já jsem měl totiž tu „čest tady pobývat a bránit naši socialistickou vlast“ v letech 1988 až 1989. Naštěstí pro turisty, bylo usnesením vlády ČSFR č. 541 ze dne 5. 9. 1991 rozhodnuto ukončit činnost VVP, což se realizovalo k 31. říjnu téhož roku. Zda je to také šťastné rozhodnutí pro přírodu, záleží na lidech navštěvujících zdejší překrásnou přírodu.

*

Na Šumavě mě zaujala i další kouzelná místa:

- Františkov a podzemní továrna: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=482129

- Falkenstein: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=621859