Dnes má svátek Šárka. Určitě je jich mnoho u nás, ale jedna je nejznámější. Chytře nastrojená léčka, signál na lovecký roh, odvaha důvěřivého Ctirada či půvab proradné Šárky umocněný medovinou.
Cesta Šáreckým údolím vede krásnou a klidnou krajinou. Před lety tudy jel v čele své družiny Ctirad nic netušící nebezpečí. Patrně si to ani nepřipouštěl, měl bojovníky i zbraně. Ale, jak známo žena nic takového nepotřebuje, jí stačí jeden pohled. Je pravda, že Šárka v tomto případě k tomu přidala lest. Jistota je jistota.
Za řeč také stojí to, jak se vlastně Šárka, respektive její šéfová Vlasta dozvěděli o Ctiradově výpravě. Mobily ani internet neměly, ale tenkrát, stejně jako dnes znamenala hodnota peněz více než dost. Patrně někdo z okolí Přemysla vše za rozumnou odměnu Vlastě řekl.
Mužská čest nebo zvědavost. Vladyka Ctirad opouští družinu a jde tam, odkud slyší ženský nářek a volání o pomoc. Sedá si k připoutané Šárce. Následuje povídání o válce, a především mužské úloze v ní. Se Šárkou se v názorech zásadně liší. Ženy, a dokonce ženy válečnice? Co ty ví o válčení? Jejich dívčí válka je pustý nesmysl. Dnes by asi mnoho lidí řeklo, že pustý nesmysl je každá válka, ale Ctirad tehdy ne. Ten měl jasno, že umění válečné je věcí mužů.
S ženou se však nebojuje, obzvlášť když je vedle ní medovina. Při její přípravě si dala Šárka opravdu záležet, neopomněla do ní totiž přimíchat nějaké bylinky na spaní. Kromě Ctirada usnula celá jeho družina. A on stále nepochopil. Pořád si patrně myslel, že má navrch nad ženou. To pro chlapa většinou nedopadne dobře.
Zajetí a obklíčení. Záleží, jak se na tu situaci, kdo dívá. Šárka by ji měla vnímat jako velitelka, ale převažuje v ní žena. Ctirada nevnímá jako nepřítele, ale jako muže. Společný život na klidném místě a založení rodiny. Návrh sice rozumný, ale ne pro Ctirada, ve kterém zvítězil muž – bojovník. Měl šanci, ale nevyužil jí. A to většinou ženy jen tak nenechají.
Šárka podala Ctiradovi lovecký roh a řekla mu, ať zatroubí. On ji poslechl a učinil, co si přála. To už tady, nebo přesněji v Edenu bylo. I když tenkrát to s Adamem a Evou dopadlo lépe než v Šáreckém lese. Pouze utržené jablíčko a vyhnání z Ráje.
Ctiradovi na jeho zatroubení odpověděl dusot koní, nabroušená i naleštěná kopí a houf ozbrojených dívek. Obklíčení a nečekaný útok? Vzhledem k té chutné medovině to asi ani nebylo potřeba. Ctiradova družina se nestačila probudit a už usnula na věky. Ctirada si dívky odvezly na Děvín, aby si to užil. Ale patrně by nikdo s ním neměnil. Vplétání do kola, to není to, po čem muži touží ve společnosti žen.
A co ta naše Šárka? O té jsem chtěl totiž vlastně psát. Dneska má svůj svátek. Ale tenkrát měla asi jiné myšlenky. Při toulkách Šáreckým údolím se nabízí malá odbočka vlevo, kde se nachází v lese nejvyšší místo, skála jménem Dívčí skok. Jak praví pověst o Ctiradovi a Šárce, právě z těchto míst skočila nešťastná, ale proradná Šárka ze skály soužená výčitkami poté, co zradila důvěřivého Ctirada.
Ctirad a Šárka – sousoší na pražském Vyšehradě, odkud kníže Přemysl pozoroval umučení Ctirada.
*
O Vyšehradě jsem zde již něco psal: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=580304
