Pražské Staroměstské náměstí je nejstarším náměstím v našem hlavním městě a středobodem historického centra. Kromě vysoké věže se světoznámým orlojem a pomníku mistra Jana Husa zde mohli lidé kdysi spatřit také Mariánský sloup.
Byl podzim roku 1648, hrůzostrašná třicetiletá válka se blížila ke svému konci, ale švédská vojska se ještě nechystala opustit Prahu. Naopak chtěla dobýt Staré a Nové město pražské. Jelikož jim v cestě stály hradby a řeka, tak nejsnazší cestou k cíli byl Karlův most. Ale tady se k obraně města dali dohromady měšťané, studenti i řemeslníci a vytvořili mariánskou legii. Nezalekli se přesily, ani lépe vyzbrojeného protivníka. Když jim docházeli síly, tak poprosili o pomoc Pannu Marii a slíbili, že když s její pomocí zabrání nepřátelským vojskům vstoupit do města, tak postaví sloup na Staroměstském rynku. Možná se tehdy stal zázrak nebo zvítězila odvaha a statečnost obránců, kterým se podařilo město uhájit. A jak slíbili, tak po skončení války také učinili.
Základní kámen slavnostně položil 26. dubna 1650 nejvyšší hofmistr království českého Bernard Ignác z Martinic. Vlastní práce byly zahájeny 23. května téhož roku. Část prací probíhala na místě, některé díly byly dovezeny hotové. Sloup byl zhotoven z hrubozrnného pískovce vytěženého v lomu u Žehrovic. Jméno architekta, který dílo navrhl, není známo. Sochařská výzdoba pocházela z dílny nejvýznamnějšího českého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla a sloup byl na svém vrcholu osazen pozlacenou sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculata). Práce byly sice dokončeny během pěti měsíců, ale na posvěcení sloupu si museli lidé počkat ještě necelé dva roky. Stalo se tak 13. července 1652, kdy do Prahy přijel císař Ferdinand III. Světitelem byl pražský arcibiskup, kardinál Arnošt Harrach. Nápis na podstavci sloupu zněl: „Panně rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil.“ Zajímavostí je, že sloup byl postaven v blízkosti místa, kde původně stávala šibenice a tak se z popraviště stalo místo úcty a modlitby.
Sloup patřil po mnoho let k dominantám náměstí, stal se postupně součástí denního života místních lidí, kteří si podle něj například také řídili svůj denní program. Rok 1652 se totiž stal zlomovým rokem pro určování času v Praze. Tehdy byl do dlažby na Staroměstském náměstí zasazen Pražský poledník. Souřadnice jsou 14°25'17" východní délky od nultého poledníku. Tento poledník byl vyznačován stínem, který v pravé poledne vrhal Mariánský sloup. Ač se však dnes člověk po náměstí sebelépe rozhlíží, žádný takový sloup nevidí a pravé poledne za jeho pomoci neurčí. Mariánský sloup si totiž dnes na Staroměstském náměstí prohlédnout nemůžeme. Po vzniku samostatného Československa, byl 3. listopadu roku 1918 stržen za pomoci hasičů ze Žižkova rozvášněným davem, přivedeným sem z tábora lidu na Bílé hoře. Pro lidi to představovalo svržení Habsburské nadvlády a vypořádání se s Rakousko-uherskou monarchií. Ale já myslím, že šlo o vandalismus lidí, kteří toho moc nevěděli. To, co zbylo z Mariánského sloupu, je dnes uloženo v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.
Strahovský klášter a Staroměstské náměstí jsou od sebe vzdálené vzdušnou čarou asi dva kilometry, přesto mají v jedné věci k sobě velmi blízko. Jak jsem již uvedl, Mariánský sloup byl na svém vrcholu osazen sochou Neposkvrněné Panny Marie, která byla také při stržení sloupu rozbita. Socha Neposkvrněné Panny Marie byla v roce 1954 českými krajany z finančních sbírek opět zhotovena. Autorem je papežský sochař profesor Monteleone v Římě. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera v Lisle u Chicaga v USA. Tato socha Panny Marie z Exilu byla v roce 1993 převezena jako dar krajanů zpět do Prahy a slavnostně instalována v zahradách Strahovského kláštera. Byla také posvěcena kardinálem Miloslavem Vlkem. Aby těch soch nebylo málo, tak od 3. listopadu roku 2003 se nachází v Praze ještě jedna socha Panny Marie Immaculaty. Tato je určená pro obnovovaný mariánský sloup. Sochu nechala zhotovit a postavit u jižního bočního vchodu do chrámu Panny Marie před Týnem Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.
Obnova Mariánského sloupu je z hlediska technického bez problémů, sochaři pilně pracují nebo již mají možná hotovo. Teď jsou na řadě odborné posudky, politická rozhodnutí a úřednická razítka, kterých nebude zapotřebí málo. Lidi, kteří se snaží o to, aby opět sloup stál na Staroměstské náměstí, zastupuje Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, na jejíchž stránkách se lze dočíst podrobnější informace:http://www.marianskysloup.cz/. Partnerem projektu je Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského.
Navržená kopie strženého barokního sloupu vzbuzuje debatu a rozděluje společnost. Mnoho lidí její stavbu stále zpochybňuje a jsou důrazně proti. Hlavním odborným argumentem je to, že neexistuje celková trojrozměrná dokumentace původního sloupu a také skutečnost, že se od doby stržení sloupu částečně změnil urbanistický charakter náměstí a sloup by se ocitl v jiném prostředí. A pak je zde samozřejmě jeden, řekněme politický argument, který „mluví jasně proti“. Stručně to lze shrnout do následující věty. Sloup nebyl postaven jen z důvodů, které jsem uvedl na začátku, tudíž to není pouhý památník mariánské úcty, nýbrž se jednalo o oslavu vítězství nad českou reformací a nad lidem v Čechách a na Moravě, kterému byla sebrána náboženská svoboda.
Velká část lidí je však názorově někde mezi, má jiné starosti a navrácení sloupu je jim lhostejné. Myslím, že pro současnou většinovou českou společnost nebude případná existence sloupu na Staroměstském náměstí znamenat téměř nic. A kdybych toto téma chtěl trochu zlehčit, tak bych dodal, že zahraniční turisté budou mít ve svých fotoaparátech o jeden snímek navíc.
Zda se vůbec a kdy sloup vrátí na své místo, asi nikdo neví. Obnovovat, co zaniklo je v některé době běžné, jindy zase podivné. Ostatně ohledně znovupostavení sloupu se vedou živé a vášnivé debaty patrně již od jeho stržení. Dějiny jdou a půjdou dál. Každý má právo mít svůj názor. Bylo by zajímavé vědět, co si budou říkat lidé třeba za dvacet let po případném znovupostavení Mariánského sloupu. Jestli ho do té doby někdo zase nestrhne.
O stržení Mariánského sloupu a souvisejícím období jsem se také zmínil v dalších povídáních:
- Krannerova kašna: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=571012
- vznik Československého státu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=483993
