Silnice E6 je evropská silnice 1.třídy vedoucí z jihozápadního Švédska a pokračující přes celé Norsko. Celá trasa měří 3140 kilometrů. My jsme si ji zvolili pro cestu z Osla do Trondheimu. Čekalo nás tedy 550 kilometrů.
Při výjezdu z hlavního města Norska se řidič dobře naladí. Na dálnici je pro Norsko nezvykle příjemná rychlost 110 km/hodinu. A tudíž i já jsem začal uvažovat, co budeme dělat v Trondheimu tak brzy. V některých tunelech bylo sice rychlostní omezení, ale nás moc nezdrželo.
Drobné rozčarování přišlo u městečka Moelv, kdy dálnice najednou skončila. Pochopil jsem, že je potřeba překonat větší vodní plochu a dálniční most by byl náročný, ale ani posléze jsem se nedočkal vyšší rychlosti. Postupně jsem si zvykl, že více než 80 kilometrů za hodinu nepojedu, a těšil jsem se na tuto rychlost při omezeních na padesát či šedesát.
Ale to nebylo vše. Silnice mezi těmito největšími městy Norska se za městem Dombas začal šplhat do kopce a my brzy viděli před sebou zasněžené kopečky. Trochu jsem se zalekl, zda nebudou potřeba zimní pneumatiky a sněžné řetězy. Ale naštěstí se silnice nakonec umravnila a začala zase klesat k Trondheimu. A na závěr nás dokonce čekal krátký úsek dálnice s rychlostí 110 km/hod.
A jak je to tedy s dodržováním té rychlosti v Norsku? Polovina řidičů opravdu jede vzorově. Další frčí zhruba o deset, maximálně dvacet kilometrů více, ale nikoho jsem během této cesty nespatřil jet bezohledně, ani na tom úseku dálnice nezávodil stopádesáti kilometrovou rychlostí či více. Také jsem nezažil nebezpečné předjíždění, na které je bohužel člověk od nás zvyklý. Radarů tam mají hodně, na některé upozorňují cedule. Zda se skutečně platí i za překročení rychlosti o jeden kilometr, poznám podle toho, kolik mě přijde pokut. Ono je těžké pořád koukat na tachometr, když je kolem tak krásná příroda.
Některé úseky silnic a průjezdy tunely jsou zpoplatněné, ale platbu posílají podle najetých kilometrů. Já jsem se dopředu zaregistroval do toho jejich systému, tak by to mělo přijít na e-mail.
*
