Obrázky z Norska – Babiččin obývák a Starožitník v Trondheimu

Bylo – nebylo. Tak začínají pohádky, ve kterých bývá většinou král. V Norsku je také. Do Trondheimu za námi sice nepřijel, ale to rozhodně nemohlo pokazit naši norskou pohádku.

Do Pekla ne, ale do Trondheimu. Z letiště, které je vzdálené 30 km, se lze do centra dostat rychlobusem, který je drahý, a ne zase tak rychlý, městskou autobusovou dopravou nebo vlakem.

Poslední možnost jsme zvolili my a při cestě jsme projížděli zmíněným malým městečkem se zajímavým názvem.

Místo pana krále nás v Trondheimu přivítal poslední viking. Trochu byl asi naší návštěvou překvapen, řekl bych, že měl dokonce kamenný výraz. Při podrobnější prohlídce sochy se dozvídám, že „Poslední viking“ je také kniha, kterou napsal norský prozaik Johan Bojer.

Nidaros (dnes Trondheim), byl založen koncem prvního tisíciletí, tedy na sklonku éry Vikingů. Kromě zmíněného vikinga jsme tady již další nepotkali. I když kdo ví? Já vlastně ani netuším, jak by měl dnešní potomek Vikingů vypadat. Loupeživé nájezdy už patrně nepořádá a na bezbranné kláštery také neútočí. Určitě tady někde ve městě nějaký bude.

Poznávaní města jsme při pátečním večeru započali ve středověkém farním kostele Var Frue, který se nachází v centrální části města Trondheim, kousek za náměstím.

Oltářní obraz, kazatelnu, sochy i další zajímavé věci lze spatřit uvnitř kostela, ale nás zaujal koncert, který se zde konal. Příjemná atmosféra, pohoda, líbilo se nám.

Espresso House. Různé druhy kávy či kakaových nápojů i něco sladkého k tomu. Možností je v Trondheimu mnoho. Vždy příjemná a ochotná obsluha. Velký výběr, často je v nabídce i nějaká dobrota pro vegany.

Alkohol a Norsko. Norské království má sice jistá specifika pro konzumaci alkoholu, ale o čistou prohibici se rozhodně nejedná. Především je regulován prodej alkoholu v obchodech. Restaurací či barů jsme potkali v Trondheimu celkem dost a určitě to nebyly podniky pro abstinenty.

Nás zaujala například hospoda - bar jménem Mormors Stue, který se nachází v úzké uličce Nedre Enkeltskillingsveita. Babiččin obývák, jak lze název přeložit do češtiny, je příjemný a zajímavý podnik.

Několik útulných místností ve dvou patrech i venkovní posezení. Stoly, křesla, gauče či židle, jak u babičky.

Další velice zajímavý a útulný podnik se jmenuje Antikvariatet, což by mělo v překladu znamenat Starožitník. Hospůdka se nachází kousek od slavného mostu Gamble Bybro na ulici Nedre Bakklandet.

Kromě dobrého pití a ochotné obsluhy si tady člověk může půjčit knížku nebo hrát nějaké stolní společenské hry, kterých mají také dost. Zajímavý nápad.

Starobylý Trondheim, třetí největší město Norska, je také městem univerzitním. Necelým 200 tisíc stálých obyvatelů Trondheimu doplňuje víc než 25 tisíc studentů. Velká část z nich studuje na NTNU (Norges teknisk-naturvitenskapelige universitet – Norská univerzita vědy a technologie), jedné z největších univerzit v Norsku.

Nejznámější, velice krásná budova se nachází v části města Gloshaugen. Uvnitř mají studenti knihovnu, která je bohužel pro normální smrtelníky nepřístupná.

Ale je dobré si budovu obejít, jelikož i za ní lze spatřit mnoho zajímavého.

Při objevování kulturního a historického dědictví v Trondheimu lze jen těžko přehlédnout katedrálu Nidarosdomen, jejíž známost přesahuje hranice Norska. Jedná se o jeden z největších kostelů severní Evropy a jedinou hlavní gotickou katedrálu v Norsku.

Svatý Olav (Olav II.) byl vikingský král a dnes je to nejznámější norský světec. V roce 1015 se stal prvním národním králem, který ovládal moc po celé zemi, kterou se mu podařilo christianizovat. Ve třiceti pěti letech byl však zabit v bitvě u Stiklestadu. Osudová pro něho byla sekyra nepřítele, což je vyobrazeno na západním průčelí.

Podle pověsti při převozu těla Olava II. do Nidarosu bylo zjištěno, že je neporušené, tak byl prohlášen za svatého. Nad jeho hrobem postavili nejprve dřevěnou kapli, kterou brzy nahradil kostel. Poutní místo postupně nabývalo na významu, což vyústilo v letech 1183 až 1300 ve stavbu gotické katedrály.

Z výše uvedeného lze usuzovat, že katedrála je stará a něco pamatuje. Bohužel především velké požáry, které ji většinou velmi poničily. Občas se nacházela skoro v troskách.

A tak dnešní podoba katedrály je až z druhé poloviny minulého století. Například západní průčelí, dominanta katedrály, bylo dokončeno teprve v roce 1983, přičemž zatím úplně poslední kámen byl do stavby vložen…. Samozřejmě, že nebyl. Praví se totiž, že kdyby někdo takto stavbu katedrály dokončil, přineslo by to nejenom svatostánku, ale městu zkázu.

Západní průčelí zdobí 44 soch inspirovaných Biblí a norskou historií. Na průčelí chrámu našli své místo Adam s Evou, starozákonní proroci, archandělé, světci, Panna Marie, Kristus. Působivá je určitě také rozeta nad západním portálem.

Socha biskupa Sigurda drží košík, v němž jsou tři hlavy. Autor této sochy, Dyre Vaa, se při vytváření svého díla údajně nechal inspirovat obličeji třech norských architektů (Gudolf Blakstade, Herman Munthe-Kaas a Helge Thiis), se kterými neměl úplně nejlepší vztahy.

V severní věži na západním průčelí je umístěn nejtěžší zvon v Norsku. Alespoň to píšou, já ho nevážil. Za příznivého větru je údajně slyšet až na 30 km. To znamená například skoro až na letišti, ale tam jsme byli ráno a večer. Tudíž tuto informaci nemohu potvrdit.

Po reformaci byl chrámový poklad, relikviář i Olavova stříbrná rakev odvezeny do Dánska, kde vše roztavili a použili na výrobu mincí. Vnitřní dřevěná rakev zůstala na místě, ale byla zasypána zeminou. Tudíž se dnes přesně neví, kde jsou ostatky svatého Olava. Patrně někde v blízkosti hlavního oltáře.

Kromě Olava je v katedrále pohřbeno dalších osm králů, což by mělo připomínat devět tesaných křížů.

Poutě do katedrály byly během reformace zakázány, ale postupně došlo k návratu poutníků, zejména k výročí úmrtí sv. Olava 29. července. Někteří z nich šli i několik týdnů po cestě z Osla do Trondheimu. A chodí dodnes. Existuje několik poutních cest, které mají jiný začátek, ale společný konec.

Řeka Nidelva. Na jejích březích, především na Bakklandet, což je pro mnohé nejhezčí čtvrť města, jsou dnes krásné domečky.

Jejich odrazy na vodní hladině obdivuje každý návštěvník města. Některé starší domy pamatují 17. století, kdy se v nich ubytovávali obchodníci a dělníci nebo sloužily jako překladiště zboží z připlouvajících lodí.

Nedaleko ústí řeky Nidelvy vede směrem na západ vodní kanál. Kopíruje železniční trať od hlavního nádraží až k bývalému zdvihacímu mostu. Vodní kanál spolu s řekou udělaly z historické části města poloostrov, na který vede ale devět mostů.

Zajímavý železniční most lze spatřit v ústí zmíněného vodního kanálu ve čtvrti Skansen. Návrh mostu vypracoval pan Joseph Baermann Strauss, který je znám „svým“ mostem Golden Gate v San Francisku.

Most byl otevřen 22. března 1918 a navržen byl jako zvedací, aby umožnil zachování splavnosti lodí v kanálu. Propojil železnici z Osla s hlavním nádražím.

Zvedací mechanismus jednoramenného mostu fungoval s vodním závažím. Dnes však již most v akci nelze spatřit, jelikož kanál svými parametry nevyhovuje požadavkům současné vodní dopravy. Po mostě však jezdí vlaky i nadále. Musí ale dodržovat předepsanou rychlost. 

Trondheim a hlavní vlakové nádraží, napravo pak autobusové nádraží. Kdyby snad nic nejelo na kolejích nebo po silnici, tak jsou tady ještě loďky plující po vodním kanále z řeky Nidelva do fjordu.

Tramvaj. Na první pohled stejná jako jinde na světě, ale přeci je něčím výjimečná.  Mělo by se jednat o nejsevernější tramvajovou síť na světě.

Starý most Gamble Bybro byl postaven v roce 1681 a dnes je označován za místo, odkud jsou nejkrásnější pohledy na barevné dřevěné domky lemující řeku Nidelvu.

Patrně až někdy do začátku 19. století stála uprostřed mostu železná brána. Dnes lze místo ní spatřit dvě dřevěné brány, kterým se říká Lykkens portal (Brána štěstí).

Aquavit či Akvavit (aqua vitae – živá voda). Starý trondheimský most dal název akvavitu Lykkens Portal, což je místní druh známého skandinávského alkoholického nápoje destilovaného z obilí či brambor, do kterého se přidávají bylinky a koření, přičemž dominantní by měl být kmín a kopr. Obsah alkoholu bývá okolo 40 % a v severských zemích se podává při slavnostních setkáních.

Přímo naproti slavnému mostu Gamble Bybro se přes ulici nachází unikátní věc nejenom v Trondheimu. Mají tady výtah pro kola, který je dokonce pro cyklisty zdarma.

V době naší návštěvy byl mimo provoz, což se prý stává často. Když je ale funguje, tak cyklista položí jednu nohu na stupátko pohybující se po kolejnici a veze se do kopce k pevnosti Kristiansten. 

Pevnost Kristiansten je pojmenována po dánském králi Kristiánovi V. Postavena byla po velkém požáru města v roce 1681 za účelem jeho obrany z východní strany.

Dnes se jedná o oblíbené výletní místo, odkud jsou krásné výhledy na město a neméně zajímavé pohledy na polární zář. Nachází se na kraji parku Festning.

Holičství či kadeřnictví. Skoro na každém rohu. Asi se všichni uživí, ale je to zajímavé.

Nidaros či Trondheim. Město mělo různé názvy, ale voda tu měla pořád obdobnou teplotu. Také při této návštěvě města a jeho okolí jsem se rozhodl zkoumat teplotu moře.

A závěr? Není zase až tak překvapující. Voda je ke konci října o něco studenější než v srpnu, kdy jsem se poprvé ponořil na 63 rovnoběžce severní šířky do zdejšího fjordu a myslel si, že se to jen tak opakovat nebude.

Ladekaia, patrně nejseverněji umístěná restaurace v Trondheimu. Byli jsme tady sice minule, ale když ty krevety jsou tak báječné.

Tentokrát jsem ochutnal také krevetovou polévku. Ani ta neměla chybu. Vodu i překapávanou kávu zde nabízejí zdarma.

A na závěr čerstvé a voňavé skořicové šneky, patrně norská národní sladkost.

Pitná voda je nabízena zdarma patrně ve většině restaurací či kaváren. Alespoň my jsme ji nikde kupovat nemuseli. Buď jsme si vodu natočili, jak je vidět na fotografii nebo nám ji donesli na stůl. Zajímavý severský zvyk, který k nám asi jen tak nedoputuje.

*

Také při letní návštěvě Norska jsme viděli hodně zajímavého:

Nezapomenutelná cesta do Norska: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791724

Nezapomenutelná cesta do Norska – pokračování:

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791714